Díl 1. Vybíráme nová sluchátka

Sluchátka jsou každodenním společníkem pro spoustu z nás a život bez hudby nebo mluveného slova v uších si těžko dokážeme představit. Pokud si spočítáme čas, který strávíme se sluchátky, může se snadno stát, že zjistíme, že je společně s mobilním telefonem používáme ze všech zařízení nejvíce. Proto se vyplatí jejich výběru věnovat dostatečný čas a rozvahu, abychom vybrali ta, která vám padnou nejlépe. Následující článek si neklade za cíl doporučit jedna konkrétní sluchátka (to by při dnešní bohaté nabídce ani nebylo možné), je spíše obecným vhledem do jejich problematiky a pomůže nám se v ní zorientovat.

Konstrukce – Co je mi pohodlné, co ve skutečnosti hledám?

První, nad čím je potřeba se zamyslet, je pohodlí. Sluchátka mohou mít sebelepší basy nebo výšky, sebepřesnější reprodukci zvuku, přesto pokud vám nebudou dobře sedět a budou na sebe zbytečně upozorňovat, nebude to ono.

Každá sluchátka mají svou specifickou konstrukci a záleží na tom, jak vám která sednou a k čemu je vlastně chcete, jestli k domácímu poslechu z kvalitní zvukové soustavy, nebo jako nenápadné partnery na cestu MHD do práce. Podle typu konstrukce rozlišujeme dvě základní kategorie sluchátek:

Sluchátka s hlavovým mostem

vychází z původní konstrukce sluchátek, tak jak byla používána například u vojenských vysílaček. Oba reproduktory sluchátek jsou propojeny zahnutým plastem nebo kovem, na uši přiléhají většinou zvenku nebo je celé zakrývají. Tato sluchátka jsou vhodná především pro domácí poslech, dlouhodobější nošení nebo pro případ, že máte citlivější.

Většina hlavových mostů má možnosti nastavení podle velikosti hlavy, přesto je dobré sluchátka před zakoupením vyzkoušet, aby vám nebyla krátká nebo vám naopak vršek hlavového mostu nevisel nad hlavou. Důležitou eventuali

tou tohoto typu sluchátek je také nastavení přítlaku na uši, zvláště jste-li citliví na oblast uší. Nevýhodou těchto sluchátek je jejich velikost, do kapsy je zkrátka neschováte. V létě vám s nimi může být horko, naopak v zimě můžou uši příjemně zahřát.

Specifickou kategorií jsou sluchátka s tzv. týlním mostem, ta mají podobnou konstrukci jako výše zmíněný typ. Spojnice sluchátek však není vedena přes horní část hlavy, ale kolem uší, případně pod nimi. Tato konstrukce je vhodnější pro poslech během sportu, protože díky ní sluchátka nekloužou dolů z hlavy. Kvůli své konstrukci však k uchu nepřiléhají tak dobře. Zbytečně pak dochází ke zvukovým ztrátám pro poslouchajícího, a naopak nežádoucímu hluku pro jeho okolí.

Sluchátka do uší – „šputny, pecky“.

Tento typ sluchátek se začal objevovat v druhé polovině osmdesátých let a zcela převládl v letech devadesátých. Jeho vzestup souvisí hlavně s nástupem přenosných přehrávačů – walkmanů a později discmanů. Jejich předností je především velikost a skladnost. V technických kvalitách dříve zaostávala oproti robustnějším sluchátkům s hlavovým mostem a audiofily byla proto vnímána jako sluchátka druhé kategorie. Technologie jejich výroby však pokročila natolik, že se dnes dají sehnat cenově dostupná sluchátka do uší na velmi slušné zvukové úrovni.

Pecky a špunty se od sebe liší konstrukcí. Pecky mají širší ploché reproduktory a drží v přední části vnějšího ucha. Jejich nevýhoda je v tom, že nemusí držet tak dobře jako špunty. Zároveň nepadnou do ucha dokonale a nezakryjí vývod zvukovodu úplně. Jsou tak pro okolí hlasitější. Špunty mají výdech reproduktoru zúžený, na něm je nasazen gumový nástavec, který se zasune hlouběji do ucha. To ho velmi dobře ucpe, díky čemuž nejsou sluchátka navenek hlasitá a zároveň chrání posluchače před okolním hlukem. Ne každý si na ně však zvykne a pocit cizorodého předmětu v uchu nemusí být příjemný.

 

Důležitou a často špatně chápanou kategorií konstrukce větších sluchátek je jejich otevřenost/uzavřenost. Ta nemá nic společného s tím, jestli obepíná ucho, nebo na něm jen spočívá. Uzavřená sluchátka jsou ta, která mají zadní kryt reproduktorů (skořepinu z plastu, dřeva nebo kovu dle typu sluchátek) konstruován jako zvukově neprůchodné. Díky tomu lépe izolují od okolí a nepustí k uším žádný hluk. U levnějších sluchátek této kategorie může však docházet k tříštění a odrazu zvuku o konstrukci skořepiny. Zvuk pak přichází s lehkou ozvěnou, jako by se ozýval ze „studny“. Tato sluchátka také nemají tak výrazné basy, protože jejich membrána nemá dostatečný prostor pro vychýlení. Otevřená sluchátka mají zadní část tvořenou zvukově průchodnou mřížkou. Díky ní je reprodukce sluchátek zvukově čistší a živější. Nevýhodou je jich hlasitost pro okolí, kvůli unikajícímu zvuku.

Pokud vybíráte sluchátka, je dobré se zastavit i nad některými maličkostmi. Jedním z prvků kvalitních sluchátek je jejich kabel, respektive jeho konstrukce. Právě on je klíčovou částí sluchátek a jeho zlomením jsou sluchátka de facto zničena. Proto je třeba, aby byl kabel bytelný. V místě, kde se setkává se sluchátky nebo jackem, by měl být opatřen gumovým přechodem, aby se podél hran neohýbal. Důležitý je také materiál opletu sluchátek. Kabel s textilním opletem netrpí tolik při zamotání a lépe se s ním manipuluje při zauzlování.

V příštím díle se podíváme na technické parametry sluchátek.