Hudebník využívá průmyslové roboty jako spoluhráče

Nigel Stanford z Nového Zélandu, hudebník a vizuální umělec, který ve své tvorbě využívá možností nejnovějších technologií, zveřejnil svůj další projekt. Tím je album Automatica. Na něm si jako své spoluhráče přizval chlapce v oranžovém – běžné průmyslové roboty.
Jejich přesné označení zní KUKA, dokáží pracovat s přesností 0,03 mm a dají se programovat prostřednictvím programu Robot Animator. Sám umělec říká, že jeho tvorba zkoumá možnosti robotiky, singularity a umělé inteligence. Možnosti AI podle něj v budoucnosti dovolí, aby umělá inteligence vytvářela hudbu bez závislosti na člověku.

Roboti, kteří se na tvorbě alba podíleli, mají podobu ramen se třemi klouby a běžně se používají v průmyslové montáží. Stanford musel některým robotům lehce upravit „zápěstní“ část, tedy zakončení ramene, aby prostřednictvím něj mohly lépe ovládat své nástroje. Roboti na jeho albu díky tomu zvládají hru na bicí, klavír, basovou kytaru a klávesy nebo ovládají dýdžejský pult, na kterém scratchují desky a ovládají rychlost přehrávání. Roboti jsou ovládáni z jednoho centrálního počítače a je možné jim posílat přesné noty a rytmy, které oni potom zvládnou zahrát, jedná se vlastně o specifický způsob dirigování. Robotům hraní opravdu jde a možná se v budoucnu dočkáme živých koncertů robotických kapel. Ostatně nebylo by to poprvé, co by se robot věnoval živé hudbě. Japonsku využívají k některým koncertům vážné hudby robotického dirigenta a podoboný dirigent byl nedávno použit i v Itálii.

Stanfordova tvorba je díky sofistikované kombinaci techniky, umění a hudby velmi zajímavá a za pozornost stojí i jeho předchozí projekty. Vizuálně zajímavý je například projekt Cymatics, v němž využívá znalosti vědy o vizualizaci zvuků. Ta probíhá na jednoduchém fyzikálním principu, každý zvuk je složen z vlnění o různých frekvencích, pokud se takové vlnění přenese do kapaliny nebo sypké hmoty, začne měnit její strukturu.

Zdroj: techcrunch.com theverge.com