Podvádění ve hrách I. Stručná historie

Pátek 18. 06. 2021 Redakce

Pokud bychom se zamysleli nad tím, co definuje pojem hra v širším slova smyslu, jedna z odpovědí by byla: pravidla. Hru lze definovat jako uměle vytvořenou situaci, ohraničenou právě jasně danými pravidly. A to samé platí také pro videohry. Zároveň však mnoho hráčů láká zajít za hranice pravidel. Podvádění ve hrách má velmi zajímavý a bohatý vývoj.

Divoké osmdesátky

Cheatování a další formy podvádění byly součástí videoher od jejich samotného začátku. Většinu prvních her si psali samotní uživatelé a už v nich pak zkoušeli buď oni sami, nebo jiní podvádět pomocí přesných zásahů do paměti.

Oficiálně se první cheaty objevily ve hrách na začátku 80. let. Obecně je za první hru opatřenou cheaty označovaný Manic Miner. Cheaty do hry vložili tvůrci proto, aby ji mohli lépe otestovat a nemuseli trávit dlouhý čas jejím hraním. Vložení číselného řetězce 6031769 (což bylo číslo řidičského průkazu jednoho z autorů) ulehčovalo hraní na několika úrovních. Tento kód však nebyl známý.

https://youtu.be/BgUzteADsRI

Zajímavé je, že už v první polovině osmdesátých let se začaly objevovat také první programy třetích stran, založené na komerční bázi, které uživatelům umožňovaly za poplatek zjednodušit hraní populárních her. Hráči mohli být díky nim nesmrtelní, navolit si předměty nebo třeba level, ve kterém hráč hru začíná.

Tyto programy většinou pracovaly s výše zmíněnou mezipamětí. Díky relativní jednoduchosti programu i systému jako celku se dal program pozastavit, upravit a pustit dál. Některé hry dokázaly tyto kroky zaregistrovat, vyhodnotit jako vniknutí do systému a nakonec se samy ukončily. Některé takové zásahy byly i předmětem diskuzí a návodů ve specializovaných časopisech, někdy totiž bylo nutné překládat strojový jazyk a upravovat konkrétní části kódu.

Podváděním ve hrách se po akademické stránce zabývá celá řada odborníků z oborů game studies. Podle jejich názoru cheaty a úpravy her už v samém začátku herní komunitu stmelily. Vzhledem k určitému zmatku ohledně autorských práv docházelo především v první polovině osmdesátých let dokonce k prodeji přímo verzí her, které u sebe měly kazetu s podvodnými programy přibalenou.

Kód Konami – kódy jako popkulturní fenomén

Ve druhé polovině osmdesátých let se dokonce dostaly kódy poprvé do popkultury. Stalo se tak díky Kazuhisa Hashimotovi. Ten do hry Gradius (tedy konkrétně její verze určené pro konzole Nintendo) umístil kód o sekvenci „nahoru, nahoru, dolů, dolů, doleva, doprava, doleva, doprava, B, A a Start“. Tato sekvence dostala – podle autorů hry – název kód Konami a dala se uplatnit v celé řadě her osmdesátých a devadesátých let včetně Castlevania a Mortal Kombat III. Našly se i hry, kde hráčům tento kód nepomohl, ale naopak uškodil.

Pro mnoho hráčů, kteří začínali hrát jako malé děti, se výše popsaná sekvence stala mantrou. Tento kód překročil hranice videoher a je dostupný jako potisk triček a někteří oddaní hráči si jej nechali vytetovat.

Sám jeho tvůrce uváděl, že si kód do hry zadal proto, že nebyl zkušený hráč, a chtěl mít hru jednodušší. Sám netušil, jaký fenomén způsobí. Cheaty v té době pomáhaly také s prodeji, protože kromě dospělých hráčů, hrála hry celá řada dětí, které ale neměly trpělivost a často vysoká obtížnost je frustrovala. Díky kódům byly hry přístupnější.

Autor tohoto článku začínal hrát v polovině 90. let a dodnes si pomatuje kódy ke hře Prince of Persia nebo ke hrám jako Doom či Duke Nukem 3D. Mezi kódy nechybělo přeskakování levelů, nesmrtelnost nebo plný zbraňový arsenál. Zajímavé je, že některé z těchto kódů (nejčastěji procházení zdmi) umožňovalo hráčům vstoupit doslova za hranice hry. Kódy byly využívány i kreativnější cestou. Když například ve hře Heretic hráč napsal kódy, které znal ze hry Doom, došlo k naprostému opaku toho, co se mělo stát. Místo aktivace nesmrtelnosti hráč zemřel, místo plného zbraňového arsenálu se ocitl neozbrojený.

U jiných her v 90. letech se objevily cheaty, které odemykaly hráčům bonusový obsah, ke kterému by jinak neměl přístup. Svou tradici v tomto směru měla série GTA, kde bylo možné si pomocí speciálních kódů „objednat“ netypické automobily nebo vojenská vozidla. Jinak vážně míněná strategická série Age of Empires se umožňovala po zadání kódu mezi hrady a rytíři prohánět s automobily s vestavěnými kulomety.

Herní cheaty ve výše uvedených hrách byly především fenoménem osmdesátých a devadesátých let. Po roce 2000 se mnohem více prosazují multiplayerové tituly ale ani těm se podvádění nevyhnulo, tentokrát však nebylo dílem přímo autorů her, ale naopak lidí zvenčí. Podvádění ve hrách pro více hráčů věnujeme druhý díl našeho malého cyklu.