Stavebnice Merkur – nejznámější česká hračka, která dobyla svět
Letos bude významnému českému vynálezu stavebnici Merkur již sto let, počátky jejího vzniku se totiž datují zhruba do roku 1920. Tato jedinečná česká hračka tak dokázala ovlivnit více než tři generace dětí nejen v České republice, ale i celosvětově. Její výroba navíc i nadále pokračuje. Odkud se vzala, jaký byl její vývoj a čím přispěla vědě?
Jaroslav Vancl – otec oblíbené české stavebnice
Na konci 19. století žil v Benátkách nad Jizerou pan Filip Vancl, který zde vlastnil menší strojírenskou továrnu. Měl čtyři syny a nejstarší, Jaroslav Vancl, poté, co se u otce vyučil, vydal se do světa na zkušenou. Nakonec zůstal v Polici nad Metují, kde pracoval na pozici zámečníka ve firmě E. Katschner. V roce 1914 byl ale propuštěn.
Po skončení první světové války založil vlastní firmu Artesia spol. s r. o. specializující se na hloubení artézských studní. Potřebné strojní vybavení přitom získával z otcovy strojírny. A už v té době se v jeho hlavě pomalu rodila myšlenka na výrobu dětských kovových hraček, po nichž byla v novém Československu velká poptávka. V roce 1920 proto založil vlastní firmu Inventor.
Předchůdcem stavebnice Merkur byla stavebnice Inventor
Není jasné, zda pro původní stavebnici Inventor, která vznikla ve stejnojmenné firmě, našel předlohu ve světě, anebo šlo čistě o jeho nápad. Pravdou každopádně je, že se jednalo o kovové díly, které nebylo nutné spojovat pomocí šroubů a matiček, ale kovovými háčky. Přestože se Inventor vyráběl celých pět let, u dětí se nesetkal s příliš kladným přijetím. Háčkový spojovací systém byl totiž příliš složitý a do velké míry omezoval variabilitu pro stavbu modelů.
Jak se zrodila stavebnice Merkur?
Neúspěch Inventoru donutil Jaroslava Vancla uvažovat o dalších možnostech. Ve dvacátých letech přitom ve světě již jedna úspěšná kovová stavebnice pro děti existovala. Šlo o stavebnici z Velké Británie prodávanou pod značkou Meccano. Tyto stavebnice se přitom do tehdejšího Československa vyvážely a slavily velký úspěch, který byl znát i za hranicemi. Například v Německu se začala vyrábět kopie značky Meccano, stavebnice výrobce Märklin. Obě zahraniční stavebnice však měly příliš těžké a velké díly (větší stavebnice tak vážily i 15 kg), což mohlo být pro děti nebezpečné.
Vancl se proto zaměřil na vývoj menších a důmyslnějších tvarů, které již byly spojovány pomocí šroubků a matiček. V roce 1925 tak mohla konečně vzniknout první opravdová stavebnice Merkur, která již zároveň nesla toto jméno.
Jak se z Merkuru stala nejoblíbenější česká hračka
Přestože první verze Merkuru obsahovala jen několik typů součástek, bylo z ní možné postavit mnoho různých modelů. Pan Vancl se však nesoustředil jen na inovace, zlepšování a vysokou kvalitu samotné stavebnice, ale chytře promýšlel také strategii prodeje a nemalé prostředky vynaložil na reklamu a patentovou ochranu v Evropě, ale i v zámoří. Zdá se proto, jako by o obrovském budoucím úspěchu již dopředu věděl.
Přestože na konci dvacátých let ve světě panovala velká hospodářská krize, Vanclova firma Inventor i nadále prosperovala. Třicátá léta pak byla vyloženě úspěšná. V roce 1930 se Merkur začal vyrábět ve třech různých velikostech a postupně se dočkal i dalších inovací. Stavebnice tak například získala třicet nových dílů a velikostní sortiment se postupem let rozšířil až po model č. 7.
V roce 1931 se Merkur na podnět dětí rozrostl o stavebnici budov Metropol a stavebnici vláčku, který bylo možné složit z dílů Merkuru. Obchodníkům se ale nová stavebnice nelíbila a požadovali po Vanclovi, aby začal vyrábět modely lokomotiv již kompletované, stavebnice totiž byla příliš složitá a na trhu zaznamenala velký komerční propad. Vancl proto požádal svého zetě, konstruktéra Františka Jirmana, aby vytvořil model kompletního vláčku. Z tohoto návrhu nakonec vznikl veleúspěšný vlak Mikádo.
A další úspěchy rychle následovaly. Světlo světa tak spatřila rozšiřující stavebnice Popular. V továrně navíc vznikla elektrodílna určená pro výrobu transformátorů a elektromotorů pro vláčky a novou stavebnici Merkur Elektrus. Firma Inventor ale zaznamenala úspěch také v roce 1923 na světové výstavě v USA.
Je přitom potřeba říci, že Merkur by nikdy nedosáhl takového úspěchu bez podpory Filipa Vancla, jehož strojírna zabezpečovala velké množství strojů potřebných pro firmu jeho syna.
Osudy stavebnice po druhé světové válce
Podobně jako do jiných odvětví, i do výroby negativně zasáhla druhá světová válka. Firmě Inventor byla přidělena nucená válečná výroba a v omezeném množství mohla vyrábět i dětské hračky (zejména vláčky), ty však byly určeny výhradně pro německý trh. Vancl však tajně vyráběl i menší množství hraček pro tuzemské děti (válečné vláčky z této doby přitom patří mezi nejcennější sběratelské kousky).
Po skončení války se výroba mohla opět pomalu rozběhnout. Situaci však komplikoval nedostatek materiálu, který byl (podobně jako potraviny) na příděl. Dosavadní mosaz proto musela být nahrazena méně kvalitní ocelí a i další výrobní postupy musely být zjednodušeny (a to na úkor výsledné kvality).
Další velkou ranou bylo znárodnění po roce 1948, které pro Vancla znamenalo nucené vystěhování z továrny (kde dosud s rodinou žil v soukromém bytě). Od úplného odříznutí od firmy jej ale paradoxně zachránily nezaplacené faktury za dodaný materiál. Soud totiž rozhodl, že si je bývalý vedoucí ve své firmě odpracuje manuální prací na revolverovém soustruhu.
Závod Inventor tak od roku 1953 řídilo Ministerstvo místního hospodářství. Výroba hraček ale i nadále pokračovala, a to překvapivě ve vysoké kvalitě a v rozsahu téměř celého předválečného sortimentu. Důvodem byla také stálá přítomnost pana Vancla, který se sice nepodílel přímo na výrobě hraček, ale stále do ní zasahoval. Naprosto klíčové bylo i to, že dílevedoucími se stali dva jeho zeťové – pan Jirman a pan Peluněk. Výroba proto i nadále prosperovala. Vznikla řada dalších stavebnic (zejména dopravních prostředků) a nová verze Merkur elektro. Na druhou stranu v této době zanikly stavebnice Metropol a Popular.
První plastové díly a postupné snižování kvality
V šedesátých letech se do módy dostala umělá hmota. Tento celosvětový trend se bohužel nevyhnul ani stavebnici Merkur. V krabicích se tak najednou objevily plastové přihrádky a do samotných stavebnic byly přidávány umělohmotné díly, které poměrně rychle praskaly. Kromě toho v rámci šedesátých let došlo k dalšímu šetření, v rámci něhož se přestaly některé díly lakovat nebo černit. Povrch byl navíc upravován levnějším a rychlejším niklováním, které však snáze podléhalo korozi. V roce 1968 navíc byla definitivně zrušena výroba vláčků Merkur.
Merkur jako podpultovní zboží
Poptávka po české dětské stavebnici se však nezmenšovala, spíše naopak. Zejména zahraniční trh byl nenasytný, export proto pohltil neuvěřitelné tři čtvrtiny celkové produkce (tedy více než 5 milionů kusů stavebnic do roku 1989). Za rok se tak v Polici nad Metují vyrobilo asi 180 tisíců kusů stavebnic, do Prahy byl ale například expedován pouze jeden kamion měsíčně. Z Merkuru se proto na tehdejším československém trhu stalo typické podpultovní zboží. Mezeru na trhu u nás se proto snažily zaplnit méně kvalitní zahraniční stavebnice (především z Německé demokratické republiky, Polska a Sovětského svazu)
Merkur získal nové cizojazyčné předlohové knížky v němčině, angličtině a španělštině. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že právě jen díky zahraniční poptávce se firma udržela a nezkrachovala (jak se to v té době stalo téměř 90% zahraničních firem).
Vývoj stavebnice Merkur po sametové revoluci
Po roce 1989 se firma nakrátko změnila ve státní podnik. Po privatizaci byla bývalými zaměstnanci založena firma KOMEB. Přestože tato firma dále pokračovala ve výrobě stavebnice Merkur, zájem o ni postupně opadal. V roce 1993 tak musel KOMEB výrobu ukončit.
Doslova poslední záchranou se pro kultovní českou stavebnici stal Jaromír Kříž, majitel firmy Cross s. r. o., který chtěl původně odkoupit ze zaniklé firmy KOMEB jen několik strojů. Nakonec se však rozhodl výrobu Merkuru znovuoživit. Přestože odkup firmy nebyl vůbec snadný (a v té době ji navíc zamýšlel odkoupit také podnik Meccano, který se tak chtěl zbavit svého největšího evropského konkurenta), po dlouhém projednávání se to Jaromírovi Kříži povedlo. Během tří let se mu pak podařilo výrobu plně obnovit.
Stavebnice Merkur dnes
Pod vedením rodiny Křížů provozující firmu Merkur Toys s. r. o. se Merkur dále rozvíjí a s úspěchem je i nadále expedován na tuzemský i zahraniční trh. V současné době má firma dvě továrny (v Polici nad Metují a v Hronově) a jednu chráněnou dílnu, v níž se na výrobě podílí i tělesně postižení. Vedení firmy se navíc snaží dodržovat své předsevzetí a každý rok přináší na trh nový typ stavebnice.
Zákazníci se tak již dočkali například největší stavebnice č. 8, stavebnic Merkur Farmer set, Merkur Fire set, Merkur Elektro E1, Merkur Army nebo stavebnice Merkur Elektronic E2, která dětem umožňuje experimentovat v oblasti elektřiny, elektroniky a magnetizmu. Klasickou stavebnici a vláčky tak postupně doplnily také letadla, automobily, motocykly, zemědělské stroje nebo třeba vesmírné rakety. Ukazuje se tak, že tato jedinečná hračka dokáže zabavit i moderní děti a rozhodně nepatří do starého železa.
V letech 1996 a 1997 navíc byla stavebnice Merkur vyhlášena Hračkou roku a v letech 2001 a 2002 byla vystavena v USA na veletrhu Toys Fair v New Yorku a v kanadském Torontu. V roce 2004 vzniklo v Polici nad Metují samostatné muzeum stavebnice Merkur s trvalou výstavou historických i současných stavebnic včetně podrobné historie.
Jak Merkur pomohl vědě
Stavebnice Merkur ale není jen hračka pro děti rozvíjející jejich technické myšlení, kombinatoriku a manuální zručnost, její jedinečné vlastnosti ji totiž už od počátků předurčují i pro jiné využití.
Všeobecně známý je případ, kdy ji v roce 1961 použil Otto Wichterle ke zkonstruování prvního prototypu přístroje na výrobu kontaktních čoček. Podobně, při nástupu prvních počítačů okolo roku 1988, díly stavebnice Merkur skvěle posloužily také k výrobě prvních plotterů (přístrojů podobných velkoplošným tiskárnám), kdy se tyto stroje dokonce samostatně prodávaly pod názvem ALFI.
Nyní stavebnice slouží i pro potřeby výuky na mnoha školách. Pro společnost ČEZ byla například v rámci vzdělávacího programu Energie pro každého vyrobena elektronická demonstrační stavebnice EMA. A samozřejmě není vyloučeno, že Merkur do budoucna nepomůže zkonstruovat nějaké zajímavé zařízení či vynález.
