Foto: Notizie degli Scavi di Antichità

Vědci poprvé v historii dekódovali mitochondriální DNA obyvatele Pompejí, výsledky odhalily řadu zajímavých souvislostí

V roce 1933 našli archeologové při vykopávkách v Pompejích těla dvou osob, jejichž kostry se téměř dokonale zachovaly díky sopečnému popelu, který zcela pohřbil jejich dům po erupci Vesuvu 24. srpna 79 n. l. Protože šlo velmi pravděpodobně o řemeslníky, byl jejich dům nazván Dům řemeslníků. V okamžiku smrti zřejmě obědvali a archeologové se snažili dlouho rozluštit další podrobnosti, což se jim však dosud příliš nedařilo. Zlom přinesly až nejnovější pokroky v technologii sekvenování DNA, díky nimž lépe porozuměli tomu, co se mohlo těmto dvěma Římanům stát a kromě toho zjistili i další zajímavé informace.

Týmu vědců z Itálie, Dánska a USA se podařilo sekvenovat genom jednoho z obyvatel Domu řemeslníků. Podle deníku The New York Times to bylo historicky poprvé, co archeologové dekódovali mitochondriální DNA některého z obyvatel Pompejí. Genetický materiál byl odebrán z kostního segmentu, který se nachází v oblasti vnitřního ucha.

Tým takto zjistil, že šlo o muže, který trpěl tuberkulózou páteře, která je dnes známější pod označením Pottova nemoc. Mezi přidružené příznaky patří bolesti zad a ochrnutí dolní části těla. „Toto onemocnění umožňuje jen minimální schopnost pohybu,“ upřesnil doktor Pier Francesco Fabbri, jeden z antropologů, kteří se na studii podíleli. Je tedy velmi pravděpodobné, že muž, kterému bylo v době smrti asi 35 let, by měl vážné potíže při útěku z Pompejí, i kdyby chtěl z města uniknout.

Zajímavé informace byly zjištěny i o původu tohoto muže. Díky porovnání jeho DNA s 1 030 starověkými a 471 současnými vzorky lidí ze západní Eurasie dospěl výzkumný tým k závěru, že někteří z jeho předků pocházeli z Anatolie, která je dnes z větší části součástí dnešního Turecka. Podle všeho však měl také vazby na ostrov Sardinie. Ale nejvíce genetických podobností ukazovalo na příbuznost s lidmi, kteří žili v Římě a jeho okolí. Na základě těchto zjištění lze usuzovat na to, že italský poloostrov byl v době největšího rozkvětu Římské říše kolébkou rasově rozmanitých lidí.

Přestože jde o dobu, o níž se zachovalo velmi málo informací, pokrok v technologiích je nadějí, že se do budoucna dozvíme mnohem více.

Zdroj: engadget.com

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.