Vyzkoušeli jsme Xbox Series X na vlastní kůži aneb 5 důvodů proč chtít novou generaci konzolí

Krátce po uvedení nových konzolí jsme si i my mohli vyzkoušet, jak se hraje s novým Xboxem Series X. Pro vytvoření detailní plnohodnotné recenze bychom u tak komplexního zařízení, jakým Xbox Series X je, potřebovali poněkud delší čas, avšak rozhodli jsme se pro vás sepsat první dojmy ve formě pěti důvodů, proč nová generace hraní opravdu stojí za to.

Design

První, na co jsme byli u konzole Xbox Series X zvědaví, byl její design. Ten pochopitelně známe z fotografií a propagačních materiálů, avšak vidět jej naživo opravdu stojí za to. Přes to, že se objevují názory, že nové konzole vyrostly, tak nový Xbox je velikostně srovnatelný například s PlayStationem 4 Pro. Pomineme-li, že má jiný tvar a do průměrné obývákové stěny nebo pod televizní stolek by neměl být problém jej umístit.

Po stránce designu mu nepochybně více sluší vertikální poloha, kdy konzole stojí na čtvercové základně. Tato pozice také pomáhá lepšímu proudění vzduchu, který konzole dole nasává a vede jej skrz celý svůj vnitřek až nahoru k velkému ventilátoru u „stropu“ konzole.

Po stránce designu sáhnul Microsoft po elegantním minimalismu. Hezkým prvkem je zelená barva v perforaci konzole, která tvoří dojem, jako by konzole zeleně svítila. Jedná se však o pouhou chytrou optickou iluzi. Jediným prvkem, který na konzoli svítí, je totiž tlačítko Power s logem Xboxu.

Ovladač

Vzhled konzole je jedna věc, ještě důležitější je ale to, jak je vyřešen ovladač, který tvoří rozhraní mezi hráčem a konzolí. Microsoft (na rozdíl od Sony) nepřistoupil mezigeneračně k zásadním změnám a vsadil na osvědčené prvky.

Ovladač pro Xbox Series X působí (na rozdíl od konkurence z dílny Sony) trochu baculatějším dojmem. V rukou se drží velmi dobře, a to i díky textuře vyražené na jeho spodní části. Ta zajišťuje, že ovladač nevypadne z rukou, ani když jsou mokré nebo zpocené. Lehká nevýhoda je v tom, že po několika dnech jsou na spodní straně ovladače patrné drobné oděrky. To je ale třeba přičíst na vrub tomu, že jde o předmět určený k aktivnímu používání, a ne k tomu, aby ovladač ležel na výstavě.

Rozložení tlačítek a analogových páček se od předchozích modelů nezměnilo, není proto problém je prsty instinktivně najít. Na ovladač se tak dá velmi rychle zvyknout.

Tichý výkon

Asi nejzásadnější otázkou je výkon konzole, který určí, jaké hry a v jaké kvalitě zvládne spustit. V tom je nový Xbox Series X opravdu nekompromisní a veškeré hry, které jsme na něm vyzkoušeli, běžely v plném rozlišení na 4K televizi a v 60 snímcích za vteřinu bez nejmenšího zaškobrtnutí. Je ale škoda, že v tomto ohledu Microsoft nepřinesl novinku, která by byla schopná možnosti konzole skutečně pořádně otestovat. V budoucnu ale jistě takové tituly přijdou, jen musíme být trpěliví.

Zmínit se musíme také o hluku, který konzole vydává, tedy vlastně nevydává. Její chod je i přes velký výkon naprosto tichý a bez svítícího loga a jemného proudění vzduchu vlastně nejde poznat, jestli je konzole právě zapnutá, nebo ne. Jedná se o drobnost, ale hraní bez sluchátek to jistě zkvalitňuje. Otázkou samozřejmě je, jestli tichý chod konzoli vydrží i poté, co se do ní dostane při běžném používání prach.

Rychlost načítání

Doposud jsme byli zvyklí, že největším mezigeneračním rozdílem jednotlivých konzolí byl jejich výkon. To platí samozřejmě i nyní (teoretický výkon se zvýšil trojnásobně a přibylo mnoho grafických vylepšení v čele s podporou RTX). Na momentálně dostupných hrách to ale není zatím příliš vidět. Je to jednoduše proto, že vypadaly velmi dobře i na stávajících herních zařízeních a hry (nebo jejich verze) uzpůsobené speciálně pro nové konzole teprve začnou vycházet.

Jednu novinku si však můžeme vychutnat už nyní, je jí zapojení SSD disku, který přináší bleskurychlé načítání a urychluje běžnou práci s konzolí. A to je věc, co je skutečně vidět. Konzole se zapne téměř instantně. Do menu her, které jsme zkoušeli, jsme se dostali maximálně za deset vteřin a ten samý čas pak trvalo načtení hry samotné.

Samostatnou kapitolou je potom možnost mít několik her spuštěných zároveň. Skutečně je možné během přibližně 10 vteřin přepínat hry a v jednu chvíli objevovat planety ve hře Star Wars: Jedi Fallen Order a o nepatrnou chvilku později se s přáteli prohánět v autech v rámci světa arkádových závodů Forza Horizon.

Microsoft Game Pass

(Před)poslední bod našich dojmů věnujeme ne tak úplně konzoli samotné, ale službě, která ji doprovází – Xbox Game Pass. Právě jeho spojení s konzolí považuje Microsoft za svůj největší triumf. Xbox Game Pass (který je dostupný i na PC, a ve verzi Gold dokonce i na mobilních telefonech prostřednictvím streamovaného hraní v cloudu) jednoduše nabízí přístup k rozsáhlé knihovně her za měsíční poplatek.

V současnosti je v rámci tohoto předplatného k dispozici několik desítek titulů a přidaly se také hry z EA Play. A to včetně (zatím) loňských verzí populárních sportovních titulů FIFA a NHL, akcí ze série Battlefield nebo povedeného Star Wars titulu Jedi Fallen Order. Microsoft pak nabízí tituly ze série Halo, závody Forza nebo nejnovější počin studia ID Soft Doom Ethernal. Vybere si skutečně každý.

Akvizice, které Microsoft v posledním roce provedl, navíc slibují obrovské množství dalšího velmi kvalitního obsahu do budoucna…

Budoucnost

A právě budoucnost je šestým, neoficiálním bodem, kvůli kterému se vyplatí o novém Xboxu (případně konzoli PS5, u níž platí to samé) uvažovat. Cena konzole je vzhledem k její výbavě skutečně velmi nízká (podobně vybavené PC se pohybuje od 25 000 Kč výše) a tato částka pravděpodobně neklesne.

Nová konzole zajišťuje, že v horizontu následujících pěti let si hráč bude moci ve velmi vysoké kvalitě vychutnat téměř všechny velké hry, které vyjdou. Jedná se tedy o investici, která nezestárne. A že nás velkých kvalitních her čeká celá řada.