
Fotbalové MS 2026 rozsuzuje AI. Rozhodčí ji mají přímo na hřišti
Probíhající fotbalový šampionát v Severní Americe ukazuje, jak moc se moderní technologie prolnuly s vrcholovým sportem. Zatímco fanoušci na tribunách prožívají emotivní momenty, muži a ženy s píšťalkou se na hřišti spoléhají na digitální podporu, která z nich dělá tak trochu roboty. Do uší jim totiž v reálném čase promlouvá umělá inteligence.
Hlavní technologickou zbraní letošního mistrovství světa je výrazně vylepšená verze poloautomatické ofsajdové technologie (SAOT). Systém, který debutoval na předchozím šampionátu v Kataru, prošel zásadním upgradem. Aktuální verze pracuje s přesností na 10 centimetrů, což je obrovský skok oproti původní padesáticentimetrové toleranci.
Jakmile systém vyhodnotí postavení mimo hru, okamžitě vysílá týmu VAR a následně hlavnímu sudímu do sluchátek jasný signál „ofsajd, ofsajd, ofsajd“. Tento automatický hlasový asistent radikálně zkracuje dobu rozhodování a minimalizuje situace, kdy se pokračuje ve hře i přes jasné porušení pravidel. Tím se mimo jiné předchází i zbytečným zraněním při dohrávání akcí.
3D avataři a digitální dvojčata hráčů
Před začátkem turnaje muselo všech 1 248 fotbalistů ze 48 reprezentačních týmů projít bleskovým 3D skenováním, které trvalo pouhou sekundu. Umělá inteligence tak získala přesné digitální avatary každého hráče.
Během samotného zápasu snímá hrací plochu 16 specializovaných kamer, které sledují 29 specifických bodů na těle každého fotbalisty. Pokud je situace hraniční a systém si není stoprocentně jistý, odešle na chytré hodinky rozhodčích zprávu „zpoždění“ (delay). To je pro sudí signál, aby s verdiktem počkali na manuální přezkoumání videoasistentem.
Kamery vidí i za roh
Novinky se netýkají pouze ofsajdů. AI nově pomáhá hlídat také brankové a outové čáry. Mikrochip uvnitř míče přesně identifikuje, který hráč se ho dotkl jako poslední, což usnadňuje rozhodování o rohových kopech. Rozhodčí u videa mají navíc k dispozici virtuální simulace pohledu brankáře, díky čemuž dokážou lépe posoudit, zda útočící hráč clonil gólmanovi ve výhledu z ofsajdové pozice.
I přes obrovský technologický arzenál má ale systém svá omezení. Stále nedokáže stoprocentně analyzovat momenty, kdy leží více hráčů v těsné blízkosti na zemi. Konečné slovo a odpovědnost za verdikt tak naštěstí stále zůstává na lidském faktoru, tedy na hlavním rozhodčím.
Zdroje: Wired, Open The Magazine