Nejčernější auto na světě: Nový luxus nebo skryté nebezpečí?
Úterý 07. 07. 2026
Monika
Automobilový průmysl se v segmentu luxusních vozů dlouhodobě řídí pravidlem. Čím hlubší a temnější černá, tím větší exkluzivita. Tento trend je velmi silný například na čínském trhu, kde je barva karoserie jedním z hlavních rozhodujících faktorů.
Výzkumníci ze společnosti Nipsea Group nyní dosáhli průlomu, který posouvá hranice absurdity. Vyvinuli kompozitní nátěr, který pohlcuje neuvěřitelných 99,9 % viditelného světla. Auto s tímto lakem pro lidské oko doslova ztrácí své trojrozměrné tvary a mění se v jedoucí siluetu či prázdnotu.
Jak funguje „past na světlo“?
Při pohledu na takto černé auto má lidský mozek pocit, že se dívá do nekonečného prázdna nebo do černé díry. Není schopen rozpoznat křivky, prolisy ani detaily karoserie.
Tento efekt není úplně nový. Už v roce 2019 vzbudil obrovský poprask koncept BMW VBX6 Vantablack, který vznikl ve spolupráci automobilky s firmou Surrey NanoSystems. Původní technologie Vantablack (což je zkratka pro Vertically Aligned Nano Tube Array) funguje jako hustý „les“ mikroskopických uhlíkových nanotrubic vyrostlých kolmo k povrchu. Jsou tak tenké, že se jich do jednoho centimetru čtverečního vejde miliarda. Když na tento povrch dopadne světlo, neodrazí se, ale uvízne mezi nanotrubicemi, kde se promění v teplo.
Původní Vantablack pohlcoval až 99,965 % světla, ale měl zásadní nedostatek. Byl extrémně křehký. Stačil jemný dotek prstu, nanotrubice se polámaly a efekt byl pryč. Lak se navíc loupal a na běžném autě v provozu byl naprosto nepoužitelný.
Ultračerná barva, co něco vydrží
Nový výzkum publikovaný ve vědeckém časopise Matter & Light, na kterém pracoval chemik Zhiwei Liu se svým týmem v Šanghaji, přináší revoluční změnu v odolnosti. Namísto čistých nanotrubic vědci zkombinovali uhlíkové nanotrubice se sazemi.
Díky speciální chemické vazbě se částice samy uspořádají do struktury, která světlo uvnitř laku opakovaně odráží a pohlcuje. Výsledkem je odrazivost pouhých 0,08 %, což je sice o chlup více než u čistého Vantablacku (0,05 %), ale daň za to je obrovská stabilita.
Vědci lak podrobili brutálním testům. Vzorky nechali dva týdny v prostředí s 95% vlhkostí a vystavili je vysokým teplotám. Následně je ponořili na 10 dní do vodní lázně o teplotě 40 °C. A výsledek? Lak neutrpěl žádné vizuální vady a bez problémů prošel testy přilnavosti. Je dostatečně pružný, aby zvládl běžný provoz, změny teplot i mytí auta.
Kde tuto barvu najdeme a na jakých modelech?
Zatímco nová technologie od Nipsea Group se teprve připravuje na reálné nasazení, historicky jediným vozem, který oficiálně nesl podobnou technologii přímo pod křídly automobilky, bylo zmíněné BMW X6 (generace G06) na autosalonu ve Frankfurtu v roce 2019.
Návrháři tehdy pro showcar zvolili variantu laku s označením VBx2. Ta měla záměrně jedno-procentní odrazivost, aby auto na stánku alespoň trochu odhalovalo své proporce a siluetu, protože čistý Vantablack dělal z dravého SUV kompletně plochý 2D objekt. Šéfdesignér Hussein Al Attar tehdy BMW X6 familiárně označil jako „Bestii“ a dodal, že pro takto provokativní lak neexistovalo lepší auto, protože zákazníci řady X6 milují extravaganci.
Když auto na silnici „zmizí“
I když odolnější kompozitní lak vyřešil problém s křehkostí, masovému nasazení brání několik zásadních problémů. Pokud auto pohlcuje 99,9 % světla, stává se pro ostatní řidiče optickou hrozbou. Lidské oko a mozek nedokážou správně odhadnout vzdálenost a prostorovou orientaci objektu, který nemá žádné stíny ani odlesky. V noci nebo za šera by takové auto bylo prakticky neviditelné. Výzkumníci proto experimentují s aplikací lesklého krycího laku. Ten by měl vrátit karoserii jemné odlesky potřebné pro vnímání tvarů, ale zároveň zachovat magický efekt pohlcování světla pod ním.
Dalším problémem je extrémní zahřívání. Fyziku zkrátka nelze jen tak ošálit. Všechno pohlcené světlo se uvnitř laku mění na teplo. Auto s tímto lakem by na přímém slunci fungovalo jako solární pec, což by kladlo obrovské nároky na klimatizaci vozu a izolaci interiéru. V neposlední řadě pak výrobci narážejí na problém s cenou. Produkce nanomateriálů v průmyslovém měřítku je stále nesmírně drahá. Udržet konzistentní kvalitu na celé ploše karoserie je technologický oříšek. Jak přiznává sám Zhiwei Liu, v praktické zpracovatelnosti materiálů s uhlíkovými nanotrubicemi je stále velký prostor pro zlepšení.
