Steve Jobs – osobitý génius, který naučil lidi milovat technologie

V dnešním díle seriálu o nejvýznamnějších osobnostech technologického světa si představíme někoho, kdo v něm v druhé polovině minulého století zanechal jednu z největších stop a jehož jméno znají i lidé, kteří se o techniku nezajímají. Steve Jobs nebyl jen schopným vývojářem a spoluzakladatelem v současné době nejhodnotnější společnosti světa Apple (její tržní kapitalizace se v těchto dnech pohybuje kolem 830 mld. dolarů), ale jeho otisk najdeme i ve světě animovaného filmu díky podílu na založení slavného studia Pixar. Stál rovněž za dnes již zaniklou počítačovou společností NeXT.

   Jeho cesta ke slávě nebyla přímočará, vyskytly se na ní větší i menší hrboly. Jaké byly životní milníky excelentního rétora, ale někdy také nesnesitelného šéfa, který se mimo jiné zajímal o orientální kultury a spiritualitu a který dvakrát vstoupil do stejné řeky?

 

Neklidný génius se zájmem o elektroniku

   Steven Paul Jobs se narodil v roce 1955 v San Francisku dvěma vysokoškolským studentům Wisconsinské univerzity, původně Syřanovi Abdulfattahu Jandalimu, pozdějšímu profesorovi politických věd tamtéž, a Joanne Schieblové, která měla německé kořeny. Rodiče se však ještě ani nepojmenovaného dítěte záhy po porodu vzdali a dali jej k adopci. (O tom, kdo jsou jeho biologičtí rodiče, se Jobs dozvěděl až ve svých 27 letech.) Dítě si brzy osvojili Paul a Clara Jobsovi. Adoptivní matka se živila jako účetní a otec byl mechanikem a vysloužilým členem Pobřežní stráže USA. Syna vychovávali v kalifornském městě Mountain View v oblasti, která se později proslavila pod názvem Silicon Valley. Zájem o techniku a elektroniku mu vštěpil otec a jako kluk s ním Steve v garáži rozebíral elektroniku v autech. Právě zde získal mechanickou zdatnost a sebevědomí, pokud jde o práci s elektronikou.

   Jako každý budoucí génius se malý Steve ve škole nudil a nudu při výuce zaháněl různými vtípky. Učitelé u něj každopádně brzy rozpoznali značný intelektuální potenciál a rodičům nabídli, že může přeskočit dvě třídy. Po dohodě přeskočil pouze jednu. Po základní škole nastoupil na střední školu Homestead High. Při škole dál zdokonaloval své dovednosti s elektronikou, tentokrát již v dílnách počítačové společnosti Hewlett Packard. V té době potkává Stevea Wozniaka, tehdy studenta Kalifornské univerzity, se kterým později založí Apple. Wozniak v jednom pozdějším rozhovoru uvedl, že si se svým o pět let mladším jmenovcem perfektně „sedl“. Oba spojovala nejen láska k elektronice, ale i další zájmy. Oba prý také sdíleli „nemainstreamový“ pohled na svět.

 

Formuje jej hnutí Hippies i duchovno

   Po vystudování střední školy v roce 1972 nastoupil Jobs na Reed College v Oregonu. Zde ale dlouho nevydržel, již po prvním semestru odešel a na škole poté již jako „nestudent“ navštěvoval pouze různé kreativní kurzy, např. kaligrafii. Přes umění krasopisu se dostal k typografii, která se stala jeho velkou vášní a na kterou později při vývoji operačních systémů v Applu kladl zvláštní důraz. Krátce po zanechání studia se přidal k oregonské hippie komunitě, pěstoval jablka a žil nevázaným způsobem života, jehož součástí byly i psychedelické drogy jako LSD. Zároveň se ale zajímal o východní náboženství, zejména zen buddhismus.

   V roce 1973 dostal Jobs práci ve společnosti Atari, která byla v té době průkopníkem na poli automatových her, a začal si šetřit na plánovanou cestu do Indie, kde chtěl podle svých pozdějších slov hledat „duchovní osvícení“. Na cestu se vydal v polovině roku 1974 a v zemi navštěvoval ašrámy (poutní místa) a věnoval se meditaci. Po sedmi měsících se vrací domů a do Atari. Z pozice technika zde např. pracuje na automatové hře Breakout (inspirované prvním velkým hitem Pong z roku 1972 také od Atari) a velký podíl na ní měl i Wozniak. Breakout se do heren dostal v roce 1976 a stal se inspirací pro pozdější legendární hit Arkanoid na PC.

 

Založení Applu a úspěch jménem Macintosh

  Rok 1976 byl pro Jobse zlomovým. Společně s Wozniakem a Ronaldem Waynem založili v garáži Jobsova otce firmu Apple Computer. Jejich cílem bylo navrhovat a vyrábět desktopové počítače, které by byly jednoduché na obsluhu a dostupné pro široké masy. Vstupní kapitál získali prodejem Jobsova mikrobusu Volkswagen a Wozniakovy vědecké kalkulačky HP-65. Se jménem Apple přišel Jobs na základě svého pobytu ve zmíněné oregonské hippie komunitě, kde se členové mimo jiné věnovali pěstování jablek v sadu. Prvním produktem společnosti byl počítač Apple I, který navrhl a postavil Wozniak. Počítač se chlubil v té době přelomovou invencí, klávesnici měl totiž zabudovanou přímo v sobě. Wozniak počítač vymyslel ještě před založením společnosti a Jobs mu poradil, aby ho prodal. Právě to bylo impulzem k založení firmy.

   Tři roky po vydání Applu I firma přichází s jeho nástupcem. Apple II zaznamenal velký ohlas a díky němu se její tržby zvedly o 700 % na 139 mil. dolarů. O rok později vstupuje na burzu a na konci prvního dne obchodování se společnost může chlubit tržním kapitalizací 1,2 mld. dolarů. V 80. letech se Jobs začíná zajímat o využití grafického rozhraní a myši jako základního ovládacího prvku počítače, což bylo podle něj to, co počítače potřebují, aby se mohly masověji rozšířit do podniků i domácností. Na myši a GUI již předtím pracovala společnost Xerox (v 70. letech mj. navrhla první počítač s grafickým rozhraním Xerox Alto), ale v obou technologiích neviděla takový potenciál jako Jobs, a tak je Applu dovolila používat a dále vyvíjet.

   Prvním zařízením používajícím tyto technologie byl počítač Apple Lisa ze začátku 80. let, který cílil na individuální firemní zákazníky. Počítač se neprodával tak, jak si vedení představovalo – prodalo se pouze 100 tisíc kusů. Na vině byla jednak vysoká cena a jednak také chyby v designu. V roce 1982 byl Jobs nucen ze skupiny, která počítač navrhovala, odejít a nedlouho poté stanul v čele projektu Macintosh (ve skutečnosti Jobs projekt převzal po Wozniakovi, který kvůli traumatizující letecké nehodě z Applu dočasně odešel). Macintosh nebyl přímým pokračovatelem Applu Lisa, ale sdílel s ním některé charakteristiky.

   První Macintosh (oficiálním názvem Macintosh 128K) do prodeje vstoupil začátkem roku 1984 a zaznamenal mimořádný úspěch. Jeho přednostmi byl skvělý výkon, jednoduchost obsluhy pomocí myši, přehledné grafické rozhraní, přenosnost a v neposlední řadě stál daleko méně než Apple Lisa. Macintosh se i tak stále nemohl v prodejích běžným zákazníkům úplně rovnat počítačům od IBM nebo počítači Commodore 64, a to i kvůli stále poměrně vysoké ceně a nekompatibilitě s počítači IBM. Nejvíce se Macintosh „uchytil“ ve vzdělávacím sektoru, na což se Apple snaží navazovat jinými produkty dodnes, a v oblasti DTP.

 

Odchod z Applu, NeXT a Pixar

   O rok později se impulzivní Jobs rozhádá se šéfem Applu, bývalým marketingovým expertem nápojového obra Pepsi-Cola Johnem Sculleym, a ze společnosti odchází. Paradoxně to byl právě Jobs, kdo příchod Sculleyho do Applu prosadil, aby ho na postu šéfa vystřídal. O důvodech odchodu se dodnes spekuluje – podle některých byl Jobs v dřívější pozici šéfa i potom vedoucího týmů náladový, vznětlivý a přehnaně přísný. Podle jiných byl problém v tom, že jeho prioritou byl za všech okolností design, jemuž podřizoval vše ostatní. Za každou cenu se prý držel svých představ, ze kterých nechtěl slevit, a potřeby zákazníků u něj nehrály důležitou roli.  

   Ještě v tomtéž roce zakládá počítačovou firmu NeXT, specializující se stavění podnikových počítačových systémů. Peníze nebyly zpočátku problémem, z Jobse se během působení v Applu stal multimilionář. Do nové společnosti investuje na začátku 7 mil. dolarů. Po roce však začaly zdroje vysychat a bez další finanční injekce hrozil firmě bez žádného hotového produktu bankrot. V té chvíli Jobsovi podává záchranné lano texaský miliardář Ross Perot, který do firmy vložil prostředky do dalšího období. V něm vznikal počítač NeXT Computer, určený primárně pro vzdělávací účely. Na trh se dostal na konci roku 1988, ale kvůli vysoké ceně v tomto segmentu neprorazil. Nicméně díky tomu, že jeho prostředí bylo vytvořeno pomocí programovací metody zvané objektově orientované programování, si své místo našel ve světě vědy. Pomocí této metody vývoje softwaru vytvořil na tomto počítači Tim Berners-Lee v organizaci CERN moderní systém prohlížení internetu – World Wide Web. Jeho zásluhou spatřil v roce 1990 světlo světa vůbec první webový server info.cern.ch.

   Dalšími produkty z dílny společnosti NeXT byly např. počítače NeXTstation nebo NeXTcube. Firma se také zabývala vývojem specializovaného operačního systému NexTSTEP, postaveného právě na objektově orientovanému programování, ale mainstreamoví zákazníci o něj nejevili velký zájem. V roce 1996 se Jobs a Apple opět setkávají – Apple Jobsovu firmu kupuje za 429 mil. dolarů a o něco později se Jobs do Applu vrací jako šéf. O této etapě Jobsova života ale až za chvíli.

   V 80. letech se Jobs stal šéfem ještě jedné společnosti. Na začátku roku 1986 kupuje od režiséra a producenta George Lucase společnost Graphics Group, která byla od roku 1979 součástí Lucasfilmu, přesněji řečeno sekce počítačových triků. Pod Jobsem a jeho společníky Edwinem Catmullem a Alvym Rayem Smithem se studio přejmenovalo na Pixar a Jobs do něj zpočátku investoval podstatně více než do firmy NeXT – zhruba 50 mil. dolarů. Ze studia se stal na poli animovaného filmu celosvětový fenomén a vyprodukovalo hity jako Toy Story: Příběh hraček (1995), Život brouka (1998), Hledá se Nemo (2003), Úžasňákovi (2004), Auta (2006) nebo v poslední době hudební fantasy 3D film Coco (2017). Celkově filmy studia vydělaly kolem 4 mld. dolarů. V roce 2006 se studio sloučilo se společností Walt Disney, což Jobsovi vyneslo pozici největšího akcionáře a místo v představenstvu.

 

Velký návrat do Applu

   V roce 1997 se  Jobs vrátil tam, kde začínal. K dispozici má nový manažerský tým, novou opci na akcie a vyměřuje si symbolickou mzdu 1 dolaru ročně. Apple v té době přešlapoval na místě a zoufale hledá prodejní hit, jakým byl v 80. letech Macintosh. V průběhu 90. let experimentoval s různými produkty (např. s digitálními kamerami, přenosnými CD přehrávači, reproduktory nebo herními konzolemi), ale vesměs neúspěšně. Navíc tehdy začal boom operačního systému Windows od Microsoftu a platforma Mac, jak se Macintoshi začalo říkat, nebyla se svým Mac OS na rozdíl od Windows připravená na multitasking. Kromě toho se o slovo hlásily i další operační systémy, jako byl např. OS/2 nebo UNIX, které se snažil zpopularizovat tehdy známý prodejce počítačů a softwaru Sun Microsystems. Apple v této době přeci jen zaznamenal výraznější úspěch, i když to nebylo v oblasti desktopu. V roce 1991 uvedl na trh laptop PowerBook, který nahradil staršího sourozence Macintosh Portable. Powerbook zaujal zejména designem, zabudovaným trackballem a inovativním umístěním klávesnice (nad trackballem). Laptop se stal v tomto směru v následujících letech inspirací pro konkurenční mobilní zařízení. Vyráběl se v různých verzích až do roku 2006, kdy ho vystřídala řada MacBook.  

   Začátkem 90. let se Apple spojil s konkurenčními firmami IBM a Motorola a vytvořil s nimi sdružení AIM alliance, které mělo za cíl vybudovat novou výpočetní platformu PowerPC Reference Platform. Platforma měla používat hardware od IBM a Motoroly a běžet na softwaru Applu. Sdružení mělo být protiváhou Microsoftu a jeho narůstajícímu podílu na trhu s osobními počítači a operačními systémy. Prvním plodem spolupráce byl počítač Power Macintosh, první z mnoha počítačů Applu, které poháněl procesor Motoroly PowerPC.

   Jobsův návrat jako by vliv do žil Applu novou krev. Pouhý rok poté společnost uvádí na scénu počítač iMac, který poháněl procesor PowerPC G3. Na první pohled připomínal Macintosh 128K a zaujal moderními technologiemi, výkonem i unikátním designem. Za necelý půlrok se prodalo téměř 800 tisíc kusů.

 

Nová éra úspěchů

   Apple se rovněž pustil do světa hudby a na podzim roku 2001 přichází s revolučním kapesním přehrávačem iPod. Přehrávač využíval aplikaci iTunes, digitální audio a video knihovnu a zároveň on-line rádiovou platformu. Prostřednictvím ní si mohli uživatelé stahovat, přehrávat a organizovat hudbu, videoklipy, videa a další multimediální soubory i poslouchat internetová rádia. Dnes je možné si prostřednictvím aplikace stahovat i audioknihy, podcasty, televizní pořady nebo filmy a pro mobilní zařízení i vyzváněcí tóny. iPod společnosti zajistil pozici jednoho z nejvýznamnějších hráčů v digitálním hudebním průmyslu, což trvá dodnes. 

   Apple se mobilní sféře po úspěchu iPodu rozhodl věnovat dále, tentokrát se ale rozhodl prorazit na poli mobilních telefonů. V roce 2005 začal pracovat na revolučním telefonu jménem iPhone, díky němuž se celosvětově rozšířil pojem smartphone. iPhone byl uveden na trh v červnu roku 2007 a bez nadsázky změnil způsob, jakým lidé do té doby používali mobilní telefon. Zařízení se ovládalo prostřednictvím dotykové a obrazovky a umělo tak jako iPad přehrávat multimediální soubory. Úspěch se dostavil okamžitě – za prvních 30 hodin se prodalo přes čtvrt milionu kusů. Úspěch iPhonu výraznou měrou přispěl i k vynikajícím finančním výsledkům Applu za rok 2007 – v něm společnost dosáhla zisku 1,58 mld. dolarů a jedna akcie měla cenu tehdy rekordních 200 dolarů. Ještě tentýž rok Apple představil první generaci multimediálního přehrávače a set-top-boxu Apple TV.

   O rok později spatřil světlo světa iPhone 3G, který podporoval moderní síť 3G, jejíž rychlost byla nesrovnatelně vyšší než v případě připojení přes 2G nebo technologii EDGE. V roce 2009 se do obchodů dostává iPhone 3GS s podporou hlasového ovládání, výkonnějším hardwarem nebo lepší kamerou. O rok později vstoupil do prodeje iPhone 4 s podporou multitaskingu a videohovorů a v roce 2011 byl představen iPhone 4S, který přišel s digitální asistentkou Siri. Následovaly další generace, ještě úspěšnější než minulé, jejich uvedení se však Jobs již nedožil.

   V roce 2010 Apple přichází s první generací tabletu iPad, který běží jako iPhone na operačním systému iOS. Již od začátku podporuje Wi-Fi a vybrané modely také celulární sítě, takže s tabletem je možné si i zavolat nebo posílat zprávy. Za první den se prodalo 300 mil. kusů a do konce prvního prodejního týdne půl milionu.

 

Nemoc a předání otěží

   V době největšího rozkvětu společnosti Jobs již nějakou dobu bojoval s rakovinou slinivky břišní, u níž je šance na přežití méně než 5 %. Lékaři mu rakovinu diagnostikovali v roce 2003 a o rok později se podrobil operaci. Podstoupil kvůli ní i transplantaci jater, která mu pravděpodobně prodloužila život o několik let. Jobs se se svým zdravotním stavem svěřil jen úzkému kruhu nejbližších rodinných příslušníků a spolupracovníků. Protože v důsledku nemoci viditelně zhubl, vyvolávalo to na veřejnosti nejrůznější spekulace. Jobs to vysvětloval tak, že se potýká s hormonální nerovnováhou. V roce 2009 odchází kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu na 6 měsíců z Applu, formálně však zůstává stále šéfem. Řízením denních operací pověřuje dosavadního provozního ředitele Tima Cooka.

   Během této přestávky se Jobs stále zapojuje do dění společnosti a vykonává především ceremoniální funkci „tváře“ Applu. Do firmy se však již jako nejvyšší manažer nevrátí – začátkem roku 2011 v Applu oznamuje, že jde kvůli špatnému zdraví na dlouhodobou léčebnou dovolenou, a o několik měsíců později rezignuje na tehdy již jen symbolicky vykonávanou pozici výkonného ředitele a předává funkci Cookovi. 5. října, den po představení iPhonu 4S, Jobs umírá.  

   Steve Jobs za sebou zanechal mimořádný odkaz. S trochou nadsázky i mírným patosem lze říci, že svým zápalem a silou osobnosti změnil způsob, jakým lidé uvažují o technologiích, a že je naučil vytvořit si k nim emocionální vztah. Jobs byl ve světě techniky skutečným průkopníkem, který i přes dílčí neúspěchy dokázal vymýšlet nápady, jež konkurence více či méně úspěšně kopírovala. Pokud někdo dokázal v moderní historii téměř dokonale naplnit definici technologického génia a vizionáře, byl to právě on.