Unikátní kamerový systém chrání horníky na dole Bílina před municí z druhé světové války

Pondělí 20. 05. 2019 Redakce

„Důl? To je díra v zemi,“ říká záměrně zjednodušeně v jednom ze svých děl autorská dvojice Smoljak – Svěrák alias Jára Cimrman v jedné ze svých her. Takto jednoduché to však opravu není. Důl, minimálně v dnešní době, je vysoce sofistikovaný systém, ve kterém můžete najít mnohem více pokročilé technologie, než by se na první pohled mohlo zdát. To jsme měli možnost na vlastní kůži zjistit při naší návštěvě povrchového dolu Bílina.

Pozdravy z války

Cílem naší návštěvy byla primárně exkurze na největší těžařský stroj vyrobený v ČR – Korečkové rýpadlo K 10 000/K 74. To bylo navrženo a postaveno tuzemskými inženýry v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století a svému účelu slouží dodnes. Jeho úkolem je hrabat a transportovat nejsvrchnější vrstvu zeminy. Ta díky vlivu historie a lidské činnosti obsahuje i různá překvapení, například munici z druhé světové války.

Munice se do oblasti kolem dolu dostala hned z několika zdrojů. Protože v nedalekém Litvínově byla chemička, která pro Wehrmacht vyráběla z místního hnědého uhlí technický benzín, bylo okolí cílem náletů a některé bomby zůstaly nevybuchlé uvízlé v zemi. Kromě spojeneckých bombardérů přispěla ke kontaminaci oblasti i německá armáda. A to jak střepinami z protileteckých granátů, tak také zakopanou municí, kterou při ústupu před Rudou armádou nezvládla zlikvidovat.

Ačkoliv v oblasti kolem dolu probíhá předběžný pyrotechnický průzkum, nedávný incident ukázal, že to nemusí stačit. Bagr K 74 totiž při práci vykopal nevybuchlou leteckou pumu, která se zavrtala kolmo do země. Obsluha stroje ji včas zpozorovala a nikomu se tak naštěstí nic nestalo. Tato událost však vedla k rozhodnutí vybavit stroj speciálním kamerovým systémem, jenž umožňuje de facto dálkové ovládání celého stroje. V případě, že by se podobná nehoda opakovala, nebyla by posádka stroje nijak ohrožena.

Kamery, kam se podíváš

Obrovský stroj, jímž K 74 bezesporu je, obsluhuje najednou hned několik lidí. Většina dohlíží na pásové dopravníky, jež odváží materiál, ovšem hlavní postavou je tzv. bagrář. Ten má své místo ve speciální podvěšené kabině, která je v bezprostřední blízkosti bagrovacího kolesa, a právě on by byl v případě výbuchu v největším ohrožení. V případě práce v nebezpečném úseku se tak celá posádka přesune do útrob stroje a vše ovládá z velína. Ten byl původně skladem náhradních dílů a díky osmnácti kamerám z něj má obsluha dokonalý přehled o stroji a může jej bezpečně ovládat.

Unikátní kamerovou výbavu stroje zajišťuje společnost Enelex. Ta na klíčová místa stroje umístila speciální kamery od společnosti Axis, které umožňují širokoúhlý záběr a zaznamenání obrazu v rozlišení Full HD. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, stroje v dole pracují s přesností na 10 cm. Kvůli tomu je klíčová i nízká latence při přenosu obrazu. Kamery tedy spojuje s velínem 10Gb síť.

Kromě toho využívá ochranka dolu síť kamer, které pomáhají ostraze hlídat poměrně rozsáhlou oblast dolu. V minulosti se stávalo, že kabeláž nebo válečky pásových dopravníků byly oblíbenou kořistí zlodějů kovů. Systém několika set kamer, z nichž některé využívají termovizi, pomáhají ostraze při zamezování nedovoleného vniknutí. I zde jsou na dolu Bílina využívány kamery Axis, které spravuje společnost Enelex.

Není uhlí jako uhlí, technika napoví

Špičkovou technologií jsou vybaveny i další části dolu. Samotná metoda těžby uhlí spočívá v odkrývání slojí uhlí. Důlní prostor se přitom nezvětšuje, ale posouvá. Důl je rozdělen do několika vertikálních úrovní, každá z nich má svůj vlastní okruh pásového dopravníku a materiál, který na jedné straně bagr vykope, putuje kolem jámy na druhou stranu, kde ji zakladač vyloží. Nedochází tak k rozšiřování aktivní jámy a dodržuje se původní struktura vrstev zeminy.

Samotné uhlí je kontrolováno kvůli své kvalitě. Během těžby získávají horníci uhlí různé výhřevnosti. To nejkvalitnější putuje do domácností na topení, z toho méně kvalitního vzniká směs, která je ideální pro spalování v elektrárně. Díky radiometrickým sondám, které dokáží v reálném čase měřit množství uhlíku, je možné uhlí třídit a míchat směs, jejíž složení nejlépe vyhovuje požadavkům.

Další pokročilou technologií jsou potom termokamery, které hlídají průběh teploty na skládkách uhlí a vyhodnocují situaci, aby nedošlo k možnému zahoření.