Díl 2. Vybíráme objektivy – Světelnost, makro a optická stabilizace

V minulém článku věnovaném výběru objektivů jsem se zabýval především ohniskovou vzdáleností a tím, co ovlivňuje a jak se chová. V tomto článku zmíníme některé další vlastnosti objektivů, na které je důležité se zaměřit.

Světelnost objektivu

Bývá udávána na každém objektivu hned po ohniskové vzdálenosti. Bývá označena jako f/ a číslo. Toto číslo udává minimální clonu, se kterou je objektiv schopný fotografovat. Pro pochopení toho, co to clona vlastně je a jak funguje, je nutné znát proces expozice, který je základem každého fotografování.

Expozice je proces, ke kterému dochází při pořizování každé fotky, bez ohledu na to, jestli se jedná o fotografii digitální nebo analogovou. Tento děj popisuje proces osvětlení světlocitlivého materiálu, kterým může být například čip, kinofilm nebo speciální fotografický papír v polaroidu. Tento proces ovlivňují tři veličiny.

První z nich je citlivost. Je to vlastnost světlocitlivého materiálu, která se udává v jednotkách ISO, v případě filmu je konstantní pro každý film, v případě digitálních fotoaparátů ji lze měnit. Říká nám, jak moc, respektive málo světla potřebuje daný materiál pro expozici. Čím je citlivost vyšší, tím méně světla je nutné pro vytvoření fotografie. S vyšší citlivostí bývá však fotografie narušována tzv. šumem, a to v případě fotografie digitální i analogové. Proto je dobré nemít ISO nastavené zbytečně vysoko a hodnoty nad 3200 užívat spíše méně (záleží na konkrétním fotoaparátu). Šum se výrazněji projevuje při vyšším množství světla.

Druhou veličinou, jež expozici ovlivňuje, je čas závěrky. Ten určuje, na jak dlouhou dobu bude čip nebo film osvícen. Za normálního stavu je světlocitlivá součást fotoaparátu uchovávána v naprosté tmě za závěrkou a osvítí se právě na ten krátký okamžik, kdy se závěrka otevře. Čas otevření závěrky bývá udáván v sekundách, respektive jejich zlomcích. Čím delší doba osvitu, tím méně světla fotoaparát potřebuje. Pokud se však cíl focení pohybuje, může se stát, že při delším čase bude objekt rozmazaný.

S delším časem se také může projevit třas rukou fotografa. Při použití objektivu s delší ohniskovou vzdáleností je tento jev patrnější. Platí poučka, že bezpečně se dá v ruce udržet čas, který se rovná obrácené hodnotě ohniskové vzdálenosti. Při ohnisku 200 mm je nutné fotit minimálně 1/200 s, při ohnisku 50 mm 1/50 s atd. To samozřejmě neplatí při použití stativu, jedná se pouze o univerzální přibližnou poučku.

Třetím atributem expozice je clona, tento rys expozice je shodný s filmovou kamerou. Clona upravuje množství světla, které objektiv propustí. Čím je její číslo vyšší, tím je díra, kterou světlo prochází, menší, tudíž je ho potřeba větší množství. Vyšší clona zajistí širší pás zaostření. Efektu nízké clony lze využít například u fotografování portrétu, kdy máme obličej fotografovaného ostrý a zbytek kolem něj rozmazaný. Pokud fotíme krajinu nebo architekturu a snažíme se mít fotku co nejostřejší, vyplatí se zvolit naopak vyšší clonu.

A zde se opět vracíme ke světelnosti objektivu. S objektivem s nízkou světelností je možné fotit za horších světelných podmínek a lze s ním fotit i s nižší hloubkou ostrosti. Obě tyto vlastnosti jsou fotografy vyhledávány. Ovšem někdy se při nižším clonovém čísle může projevit některá z optických vad objektivu a může také dojít ke zhoršení kresby.

Objektivy zoom často mívají dánu světelnost rozsahem. Ten přímo souvisí s rozsahem ohniskových vzdáleností. Popis objektivu 18-55, F/3,5-5,6 znamená, že při ohniskové vzdálenosti 18 mm můžete využít minimální clony 3,5 a při větším přiblížení se minimální clonové číslo zvyšuje až na hodnotu 5,6 při ohniskové vzdálenosti 55 mm.

Makro

U některých objektivů se setkáte s vlastností makro. Ta o objektivu říká, že je schopen zaostřit na extrémně krátkou vzdálenost, a dokáže tak fotit detaily. Makro bývá popsané dvěma parametry, první je vzdálenost, od které je objektiv schopen zaostřit. U objektivů s delší ohniskovou vzdáleností to může být například 0,5 metru, u kratších objektivů třeba 15 cm. Druhým parametrem makra bývá poměr, v jakém dokáže objektiv danou věc vyfotit, například 1:1, což znamená, že 1cm brouk bude mít 1 cm velký obraz na snímači. Jednou z vlastností makrofotografie je extrémně malá hloubka ostrosti, někteří fotografové tak dávají přednost ručnímu ostření a také, pokud je to jen trochu možné, používají vyšší clonu.

Obecně platí, že při focení velkých zvětšenin je potřeba hodně světla, a proto existují speciální kruhové makroblesky, které se umisťují na objektiv. Samotný systém makra vyžaduje, aby měl objektiv několik optických členů navíc, což může snížit jeho světelnost. Makrofotografie se nejčastěji používá k focení přírody, ale někdy se uplatní jako efektní reklamní fotografie.

Optická stabilizace

Další důležitou vlastností je optická stabilizace. Opticky stabilizované bývají fotoaparáty i objektivy, ale stabilizace v objektivech bývá většinou kvalitnější. Stabilizace může pomoci v mnoha případech, avšak ne vždy je potřeba. Když jsem popisoval, jakým způsobem funguje čas závěrky, zmínil jsem, že při delších ohniskových vzdálenostech je nutné fotit s kratším časem. A přesně v takových případech má optická stabilizace význam. U objektivu 18–55 mm má daleko menší uplatnění než u objektivu 90–200 mm. U delších ohnisek není samozřejmě nutností, ale v praxi dokáže velmi pomoct.

V našich článcích jsme si popsali důležité vlastnosti objektivů, ale rozhodně ne všechny. Výrobci přidávají do objektivů různé filtry nebo další optické členy, které zvyšují jejich optickou kvalitu. Jak jsem psal už v prvním článku, tento průvodce slouží spíše jako obecný přehled a náhled do světa objektivů. Pokud se rozhodnete pro konkrétní model, je nejlepší přečíst si o něm několik recenzí a prohlédnout uživatelská fóra, kde jsou popsány jeho vlastnosti v praxi a často si můžete prohlédnout fotky, které s ním byly pořízeny.