Recenze: Nová Nokia 3310: Plytká hra na strunu vzpomínek nebo perfektní “hloupý” telefon?

 

Mluvilo se o ní již od února tohoto roku. Jako blesk z čistého nebe ohlásila Nokia návrat starých časů v moderním balení, vydání svého nejúspěšnějšího telefonu Nokia 3310 ve verzi 2017. Očekávání byla vysoká a ani není divu. Starý model 3310 verze 2000 byl jedním z nejoblíbenějších telefonů historie, vždyť se ho prodalo na celém světě 136 milionů. Nutno podotknout, že Nokia novou verzi nevyrábí, má ji na starosti finský start-up HMD Global. Splnila „staronová“ Nokia naše očekávání? Doporučili bychom ji ke koupi? To se dozvíte v naší dnešní recenzi.

První dojem prodává…

   Na první pohled vypadá moderní Nokia 3310 dobře. Zařízení je vyvedeno v decentní tmavě modré barvě (k dispozici je ještě šedá, žlutá a červená varianta) a rozhodně vypadá lépe než jeho „šedivý“ předchůdce. K povedenému designu přispívá zhruba dvakrát tenčí tělo telefonu („tlusté“ jen cca 1,3 cm), odlehčená konstrukce a oblé tvary na vrchu i na spodku. Přední straně vévodí světle šedé lemování táhnoucí se od vrchu obrazovky až ke klávesnici, což je zjevný odkaz na design přední strany starého telefonu, a dodává nové Nokii na eleganci. Tvar kláves zjevně také hraje na nostalgickou strunu.

   Konstrukcí telefon také nezklame, zadní strana na rozdíl od předchůdce perfektně doléhá k přední a vůbec nevrže. Konstrukčně se jedná samozřejmě o plasty, ale moderní verze se v tomto ohledu nemá zač stydět. Vše lícuje, jak má, a materiály jsou příjemné na omak. Strach o něj bychom neměli ani v případě pádu z menší výšky. Z hlediska designu tedy není nové Nokii prakticky co vytknout, bere si něco ze starého telefonu a přidává moderní prvky. Díky zaobleným tvarům, menší hmotnosti (jen 80 g) a podstatně menší tloušťce padne velmi dobře do ruky. Jedinou připomínku máme k zadnímu krytu, který se ne úplně snadno otevírá. Každopádně nový telefon nepřipomíná ani v nejmenším nevzhledný kus plastu, kterým dnes stará Nokia je.

 

Ovládání z dob minulých

   Ovládání je podobné jako u jiných současných „hloupých“ telefonů. Nová Nokia má tedy tři podsvícená tlačítka, přičemž prostřední slouží k potvrzení a zároveň plní funkci směrového kurzoru. Zde máme jisté výhrady. Lemování kolem potvrzovacího tlačítka je příliš tenké a občas se nám stávalo, že místo k posunu došlo k potvrzení. A když k potvrzení nedošlo, kvůli úzkému lemu budete často mačkat současně i potvrzovací tlačítko, což na dotyk nepůsobilo úplně příjemně. Zbývající dvě tlačítka nepřekvapí – levé slouží pro volání, pravé pro rušení hovorů a zapínání telefonu a fungují také, jak tomu je u „klasických“ přístrojů, jako kontextová tlačítka. Odezva telefonu je jinak dostačující, podsvícená klávesnice reaguje pohotově. Na rozdíl od předchůdce jsou klávesy do telefonu více zapuštěné, což pravděpodobně souvisí s designem, a při jejich stisknutí nedojde k typickému „kliknutí“. Subjektivně se na klávesnici píše hůře než na původním telefonu. Je to dáno nejspíše jistou tuhostí kláves a jejich zmíněnou větší zapuštěností. Klávesy nereagují dostatečně rychle, jsou zde patrné prodlevy. Jejich nízký zdvih má těžko popsatelný zvláštní odpor na stisknutí a delší psaní je na klávesnici namáhavé až frustrující. V neposlední řadě také ve tmě nesvítí tolik, jak bychom si přáli. Klávesnice se zkrátka nepovedla a její design, včetně viditelnosti znaků na klávesnici, je překvapivě horší než u předchůdce.

  

Při psaní si však budete muset zvyknout na starý způsob, tedy poctivé „vyťukávání“ těch správných písmen. Je zde možnost aktivace prediktivního psaní T9, nicméně ti, kdo jsou zvyklí na psaní na dotykovém displeji, mohou zažít nepříjemné překvapení.  Psaní na tlačítkovém telefonu zkrátka není zdaleka tak intuitivní a pro milovníky dlouhých SMS zpráv nová Nokia není.

 

Co se skrývá uvnitř  

   Displej typu TFT má úhlopříčku 2,4 palců a je zhruba dvakrát větší než u staré Nokie. Rozlišení je pouze QVGA (320×240), ale v tomto případě je zcela dostačující a i na slunci je čitelnost velice dobrá.

Jisté problémy jsme měli s orientací v menu, kde jsou stroze vyobrazeny jednobarevné (bílé) ikony aplikací. U některých z nich není na první pohled jasné, k čemu slouží. Člověk má totiž v dnešní době tendenci „číst“ funkce ze „samovysvětlujících“ ikon, ne z textu. V tomto ohledu nová Nokia trochu ztrácí.

   Softwarová vybavenost je dosti skromná, aplikace zde kromě her nejsou žádné, pokud nepočítáme kalendář, poznámky a počasí. Dokoupit nové je možné prostřednictvím obchodu Mobile Store. Z her je k dispozici vylepšená verze Hada, ale ten není přítomen ve všech modelech. Z dalších her jmenujme např. závodní Asphalt 6 nebo podařený logický „rychlík“ Diamond Twister 2.

   Co se týče telefonování, kvůli kterému se tlačítkové telefony hlavně kupují, také to není úplně ono. Reproduktor je sice dostatečně hlasitý, je v něm ale slyšet šum a zvuk není tak čistý jako u moderních smartphonů. Vibrace by mohly být silnější, to bychom ale asi chtěli příliš.

   Nokia 3310 ve verzi 2017 také nabídne 2MPx fotoaparát s přisvětlovací diodou, který pořizuje za příznivých světelných podmínek vcelku ucházející fotografie. Na běžné momentky stačí a kvůli fotoaparátu si tyto telefony málokdo kupuje, resp. skoro nikdo.

 Jejich paměť to stejně neumožňuje a v případě nové Nokie to platí dvojnásob, protože má k dispozici dnes úsměvných 16 MB (ve stejné cenové kategorii ovšem nenajdeme o moc více). Po pár snímcích se zaplní a bude třeba si koupit microSD kartu. (Zařízení podporuje paměťové karty až do kapacity 32 GB).

   Předností nového modelu je baterie o kapacitě 1200 mAh, ale to platí u mnoha ostatních tlačítkových telefonů. Při nenáročném používání se dostanete na 5–7 dní, při intenzivním to bude 3–4 dny. Používat „intenzivně“ v tomto případě znamená hodně telefonovat, psát zprávy a hrát hry. Brouzdání na internetu zařízení příliš nevytíží, spojení je zajištěno pouze přes prastaré protokoly GPRS a EDGE. Ti, co jsou zvyklí na rychlé surfování pomocí sítí 3G/4G/Wi-Fi, si zde budou připadat jako v mobilním internetovém pravěku.

Všechno má svůj háček

   Dalším nedostatkem je chybějící propojení telefonu s počítačem, žádný software se k telefonu nedodává. Tlačítkové telefony se kvůli tomu sice nekupují, ale v roce 2017 by taková funkce u nich chybět neměla. Pokud lze např. stahovat hudbu z internetu, mělo by možné ji kopírovat i z počítače nebo jiných zařízení. To by ale musela mít nová Nokia alespoň Bluetooth…

   Co říci závěrem? Nostalgie dnes již neprodává. Nokia 3310 v moderním provedení není tím telefonem, který bychom si kupovali kvůli funkcím. Není bohužel ani telefonem, který bychom si koupili kvůli nostalgickému vzpomínání na staré časy, kdy telefony vrzaly, byly z dnešního pohledu nevzhledné, ale plnily svůj účel. To by musel být podstatně levnější. Na nový model se sice dívá hezky, má bytelnou konstrukci, zeštíhlené lehčí tělo a celkově podařený design, solidní displej a dobrou výdrž baterie, tyto přednosti však přebijí výrazné nedostatky. Od nepříliš funkčně ani esteticky zpracovaného menu, přes ne úplně přesvědčivý reproduktor a malou vnitřní paměť, po mizernou konektivitu a nemožnost propojení s počítačem.

   Za cenu od zhruba 1 600 Kč se telefon prostě nevyplatí. I o něco levnější tlačítkové telefony od Nokie nabídnou hardwarově srovnatelné parametry, viz modely Nokia 216 nebo 220, mají navíc lépe zpracované menu a nepotřebují kolem sebe ani nostalgickou auru. Podtrženo, sečteno: moderní vydání legendárního telefonu od Nokie je spíše zklamáním než důvodem k radosti. Je určen největším nostalgikům mezi fanoušky finské značky, kteří novou verzi budou nejspíše používat jen při zvláštních příležitostech a doma ji budou ukládat na speciální místo. Hardwarově a softwarově je to totiž obyčejný telefon, designem vyvedený, ale ničím nevybočující z řady. Kromě oné aury, která však zapůsobí jen na někoho.

 

Fotogalerie:

Snímky z fotoaparátu: