Tim Berners-Lee – ten, kdo navždy změnil internet

V minulém díle našeho seriálu o nejvýznamnějších osobnostech technologického světa jsme si představili Larryho Page, který změnil tvář internetu z hlediska vyhledávání. Dnes si představíme osobnost, která bez nadsázky změnil tvář internetu jako takového. Tim Berners-Lee se totiž podílel na vzniku World Wide Webu, systému prohlížení internetu pomocí webových stránek, a je také autorem prvního prohlížeče tohoto systému s názvem WorldWideWeb.

Jaký je profesní příběh autora knihy Weaving the Web, držitele prestižní Turingovy ceny za rok 2016 a Řádu britského impéria, kterého magazín Time v roce 1999 vyhlásil jedním ze 100 nejdůležitějších lidí 20. století?

Počítače a vlaky

  Timothy John Berners-Lee se narodil v roce 1955 v Londýně Mary Lee Woodsové a Conwayi Berners-Leeovi. Má tři sourozence. Jako v případě Larryho Page, i Berners-Leeovy rodiče byli počítačoví specialisté a byli rovněž součástí týmu, který vyvinul první komerční počítač historie Ferranti Mark 1 (byl představen v únoru roku 1951, měsíc před uvedením amerického počítače UNIVAC I). Není tedy divu, že malý Tim se již v dětství zajímal o počítače a elektroniku obecně. K nim si však nenašel cestu přímo, ale přes modely vlaků, které jako chlapec rád rozebíral. Po absolvování střední školy Emanuel School v roce 1973 se vydal na Oxfordskou univerzitu, přesněji řečeno na jednu z jejích kolejí The Queen’s College, kde studoval fyziku. Na škole se nicméně profiloval jako počítačový inženýr a postavil si zde i svůj první počítač (použil k tomu starou televizi, pájku, integrované obvody TTL a procesor M6800 od Motoroly).

První „štace“ v CERNu

Po dokončení studií v roce 1976 začíná pracovat jako počítačový inženýr u firmy Plessey. O dva roky později je zaměstnán u společnosti D. G. Nash, kde vyvíjel software pro sazbu textu a napsal také multitaskingový operační systém. V roce 1980 se poprvé přesunuje do ženevského ústředí Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN), kde působí jako softwarový inženýr-konzultant. Napsal zde program ENQUIRE, založený na technice hypertextu, který mu měl pomoci si pamatovat profesní vztahy mezi velkým množstvím vědců a udržovat přehled o jejich projektech.

V průběhu vývoje jej napadlo, že by program mohl umožňovat i praktičtější přenos informací (vědeckých dokumentů, zpráv apod.) a lepší přehled o jednotlivých projektech i jejich aktualizaci. V té době totiž vědci v CERNu používali různý software, hardware, sítě, datové a diskové formáty atd., což činilo výměnu informací nejen v ženevském ústředí, ale i v pobočkách po celém světě velmi obtížnou a nepraktickou. Myšlenku však dále nerozvedl a po vytvoření prototypu, který nakonec po půl roce práce nepublikoval, v prosinci téhož roku z CERNu odchází. Později mu ovšem posloužil jako základ pro vytvoření vyspělejšího systému World Wide Web.

CERN podruhé a vývoj WWW

Jeho další „štací“ se stala firma Image Computer Systems, kde měl na starosti technický design, což zahrnovalo např. kontrolu firmwaru zařízení v reálném čase či práci s generickým makrojazykem nebo sítěmi. Zde pracoval do roku 1984. Odtud zamířil opět do CERNu, kde se stal vědeckým pracovníkem v oblasti počítačových systémů a měl navrhnout síť, která by umožňovala různým počítačům spolu na dálku komunikovat. Jeho cílem bylo vytvořit „on-line systém“, prostřednictvím něhož by vědci (nejen v rámci CERNu, ale i celosvětově) mohli sdílet výsledky své práce, mít k nim kdykoli přístup a nemuseli být odkázáni na výměnu e-mailů.

Berners-Lee k tomu chtěl využít v praxi nevyužitý program ENQUIRE a tentokrát jej rozvinout v sofistikovanější a globálnější systém. V roce 1989 podal návrh na vytvoření systému umožňujícího globální sdílení a distribuci informací a napsal studii s názvem Information Management: A Proposal, v níž popsal spojení hypertextu a internetu, na němž by byl systém postaven. Návrh se jeho nadřízeným příliš nelíbil, nicméně on věřil, že právě v tomto spojení je budoucnost a způsob, jak změnit internet a dostat jej k mnohem širšímu okruhu lidí. Krátce poté začal společně s belgickým kolegou Robertem Cailliauem pracovat na dnešním standardu prohlížení internetu WWW. Za tímto účelem vyvinul aplikační protokol HTTP (Hyper Text Transfer Protocol), který na internetu slouží k přenosu dat a sdílení dokumentů, a to tak, že každému je přidělena adresa URL (Uniform Resource Locator), sloužící k přesné identifikaci jejich umístění.

V roce 1991 jeden web, v roce 2017 1,76 mld. webů   

V roce 1991 spustil Berners-Lee první webový server a stránku info.cern.ch, k níž uživatel přistupoval pomocí zmíněného browseru WorldWideWeb. Systém běžel na počítači NeXT Computer, který byl dílem společnosti NeXT, již po odchodu z Applu založil Steve Jobs. Prvním dokumentem uloženým na serveru se stal telefonní diář CERNu.

WWW se stal globálním fenoménem a nadšenci po celém světě začali zřizovat další webové servery a vyvíjet různé prohlížeče pro různé počítače (PC či Macy). A tak se začátkem 90. let začíná pomalu a jistě realizovat cíl, který si Berners-Lee a Cailliau při práci na systému vytkli – vytvořit celosvětovou síť serverů ke sdílení a distribuci informací pro každého.

Počet stránek roste první roky spíše pomalu – do roku 1993 existovalo na světě pouze 130 webů. Od roku 1994 nastává přelom a množství stránek přibývá strmým tempem. Ten samý rok je k dispozici již přes 2700 webů, o dva roky později více než 257 tisíc a v roce 1997 padá magická hranice milion. V roce 2000 už existovalo přibližně 17 mil. stránek a loni se odhadovalo, že v „síti sítí“ se nachází přes 1,76 mld. webů.

V roce 1994 zakládá Berners-Lee v počítačové laboratoři na MIT sdružení World Wide Web Consortium (W3C), které dohlíží na vývoj webu, jeho nástrojů a standardů, a od té doby je jeho ředitelem. Konsorcium má pobočky i v Evropě (funguje v rámci výzkumné komunity v oblasti informatiky a matematiky ERCIM), v Japonsku (při Univerzitě Keio v Tokiu) a prostřednictvím kanceláři působí i v mnoha dalších zemích.

Aktivity v novém století

V novém století má i další aktivity. V roce 2001 se stal patronem fondu The East Dorset Heritage Trust, který se zabývá vzděláváním v oblasti ochrany životního prostředí. O tři roky později přijal místo na Southamptonské univerzitě, kde se zabýval svým o tři roky dříve vysloveným konceptem sémantického webu, extenzí webu současného, jehož parametry připravuje konsorcium W3C.

V roce 2009 jej spolu s profesorem Nigelem Shadboltem požádala britská vláda o spolupráci na projektu data.gov.uk, jehož cílem bylo komukoli poskytnout pro další užití ve formě datasetů výstupy různých ministerstev či vládních agentur. Vláda tehdejšího premiéra Gordona Browna se tak chtěla více otevřít veřejnosti. Na konci téhož roku zakládá Berners-Lee nadaci World Wide Web Foundation, která má za cíl „spouštět transformační programy, jež budují lokální kapacity k tomu, aby využily web jako médium pro pozitivní změnu“. O tři roky později zakládá se Shadboltem soukromou neziskovou společnost Open Data Institute, jejímž posláním je ve spolupráci s partnery ze soukromé i veřejné sféry vytvářet maximálně otevřený a zároveň bezpečný a důvěryhodný datový ekosystém či poskytovat konzultace ohledně efektivního nakládání s daty. Před dvěma lety se vrátil na svou alma mater, kde působí jako výzkumný pracovník na Katedře počítačových věd.

Tim Berners-Lee se může právem považovat za někoho, kdo jednou provždy změnil historii internetu. Byl to právě on s jeho kolegou, kdo snesl internet z výšin akademického a vědeckého prostředí na zem a zpřístupnil jej masám. I když on sám skromně tvrdí, že v podstatě jen dohromady spojil technologie, které před vynalezením webu již existovaly, je jasné, že historie si jej bude pamatovat „minimálně“ jako otce moderního internetu.