Gordon Moore – ten, který dal světu Intel a Moorův zákon

V dnešním díle našeho seriálu o nejvýznamnějších osobnostech technologického světa si představíme muže, který spoluzaložil Intel, jednu z nejvýznamnějších technologických firem světa a jedničku na poli výroby procesorů. Gordon Moore je kromě toho znám coby autor Moorova zákona, predikce, že počet tranzistorů v procesoru se při zachování stejné ceny přibližně každé dva roky zdvojnásobí. Pro mnohé technologické firmy se nadlouho stal klíčovým kritériem, podle něhož si určovaly, jestli technologicky drží krok, nebo již pokulhávají.

Jaká byla profesní dráha chemického inženýra, který velkým dílem přispěl k revoluci v oblasti osobních počítačů a rovněž ke zviditelnění dnes světově proslulé kalifornské oblasti zvané Silicon Valley?

 

Chemik, který se našel ve světě polovodičů

Gordon Earle Moore se narodil v roce 1929 v San Francisku do rodiny okresního šerifa, vyrůstal však v nedalekém městečku Pescadero. Již od mládí projevoval velký zájem o chemii a fyziku. Po absolvování střední školy Sequoia se vydal studovat na San José State University, odkud po dvou letech přešel na Kalifornskou univerzitu v Berkeley. Zde získal v roce 1950 bakalářský titul v oboru chemie. Týž rok byl přijat na Kalifornský technologický institut, kde studoval chemii v doktorském programu a přibral si jako vedlejší obor fyziku. Studia dokončil v roce 1954. V letech 1953–1956 vedl postdoktorský výzkum v Laboratoři aplikované fyziky na Univerzitě Johnse Hopkinse.

Moore se podle svých pozdějších slov nikdy nechtěl stát podnikatelem, jeho životním cílem bylo působit v akademické sféře. Řízením osudu však během studií na Kalifornské univerzitě v Berkeley potkal Williama Shockleyho, spoluvynálezce tranzistoru a pozdějšího laureáta Nobelovy ceny za fyziku. V roce 1956 založil Shockley s finanční podporou vynálezce  prvního komerčně úspěšného elektronického pH metru Arnolda O. Beckmana první společnost v Křemíkovém údolí Shockley Semiconductor Laboratory a chtěl, aby v ní Moore pracoval. Moore váhal, protože s oblastí polovodičů neměl do této doby co do činění, nakonec se ale rozhodl nabídku přijmout. Jedním z důvodů bylo i to, že jeho práce ve zmíněné laboratoři jej nenaplňovala tak, jak si představoval.

Ve společnosti měl jako chemik „pod palcem“ procesy rozptylování nepatrných nečistot (tzv. dopantů) do křemíku. Bez těchto procesů by se nemohl křemík změnit např. na elektronický přepínač či jinou důležitou elektronickou součástku, což je základní podmínka pro výrobu tranzistorů. (přesněji řečeno se těmito chemickými procesy ovlivňují optické a elektrické vlastnosti krystalů křemíku). Moore však ve firmě dlouho nevydržel – kvůli zásadním neshodám s Shockleym ohledně strategického směřování i jeho stylu řízení v roce 1957 odchází a s několika dalšími zaměstnanci (včetně spoluvynálezce integrovaného obvodu, fyzika Roberta Noyceho) zakládá společnost Fairchild Semiconductor, další průkopnickou technologickou firmu na poli výroby tranzistorů a integrovaných obvodů. Potřebný kapitál jim poskytl podnikatel, investor a vynálezce Sherman Fairchild.

 

Založení Intelu

Moore se v nové společnosti rychle prosadil jako jeden z jejích hlavních technologů a manažerů. Nejprve se zabýval jako v předchozí firmě difuzními procesy, později byl zodpovědný např. za stavění difuzních pecí nebo specifické procedury při výrobě tranzistoru, jako je nanášení vrstev hliníku na jeho kontakty apod. Ve své práci byl tak dobrý, že se z technologických pozic vypracoval až na šéfa výzkumu a vývoje. V roce 1965 formuloval v odborném časopise Electronics Magazine v začátku zmíněnou předpověď, která se do historie zapsala jako Moorův zákon. První verze zněla, že „počet tranzistorů v jednom integrovaném obvodu se při zachování stejné ceny každý rok zdvojnásobí“, a měla ve světě technologií platit následujících 10 let. O deset let později svou teorii poupravil – množství tranzistorů se mělo zdvojnásobit každé dva roky. Zákon svého druhu velkým dílem přispěl k miniaturizaci v oblasti polovodičového průmyslu a obecně lze říci, že platí i v současnosti.

V roce 1968 Moore s Noycem z firmy, jež svých prvních 100 planárních tranzistorů s označením 2N697 prodala společnosti IBM za 150 dolarů za kus, odcházejí a s pomocí Andrewa Grovea a investorů Maxe Palevskyho a Arthura Rocka zakládají 18. července v kalifornském městě Santa Clara společnost NM Electronics, kterou ještě do konce měsíce  přejmenují na Intel, což je zkratka slov Integrated Electronics (pro zajímavost – skupina dalších zaměstnanců firmy Fairchild Semiconductor jen o několik měsíců později založila konkurenční společnost AMD). Intel se nejprve věnoval výrobě paměťových čipů SRAM a od začátku 70. letech si k tomu „přibral“ mikroprocesory. Prvním byl 4bitový Intel 4004, běžící na frekvenci 740 kHz, který byl na trh uveden v listopadu roku 1971, a šlo o vůbec první komerčně úspěšný mikroprocesor.

 

Intel jako dominantní hráč na poli výroby procesorů

V souvislosti s prudkým rozvojem osobních počítačů na začátku 80. let, za kterým stála společnost IBM, se Intel soustředí téměř výhradně na výrobu procesorů (např. právě pro IBM nebo společnost Compaq). Prakticky s každým dalším vydaným procesorem, resp. architekturou, počínaje „dvaosmšestkou“ roku 1982 a jejími pokračovateli Intel 80386 (1986), Intel 80486 (1989) přes Pentium (1993), Pentium 4 (2000), Intel Core (2006), novější architekturu jako Sandy Bridge (2011) nebo Haswell (2013) až po loňskou 8. generaci zvanou Coffee Lake posunoval Intel laťku počítačového výkonu i technologické vyspělosti stále výš a je nanejvýš pravděpodobné, že tak bude činit i v budoucnu. V současnosti je Intel procesorovým gigantem, jehož tržní podíl činí kolem 80 % a tržní kapitalizace téměř 250 mld. dolarů. Kromě procesorů vyrábí flash paměti, integrované grafické čipy (jak víte z našich novinek, údajně pracuje i na samostatném GPU), čipsety pro základní desky, modemy, SSD disky, senzory pro automatizaci vozů, síťové karty nebo Wi-Fi a Bluetooth moduly.

Moore ve společnosti působil od roku 1968–1975 jako výkonný viceprezident, od roku 1975–1987 jako výkonný ředitel („štafetu“ po něm převzal Grove) a poté jako předseda představenstva. V roce 1997 byl jmenován doživotním čestným předsedou představenstva. Na přelomu tisíciletí se začíná věnovat filantropickým aktivitám a se svou ženou Betty zakládá nadaci Gordon a Betty Moore Foundation, jež se zabývá podporou vzdělávání a výzkumu na vysokých školách nebo projekty na ochranu životního prostředí např. v Jižní Americe nebo oblasti Sanfranciského zálivu. Nezapomněl ani na svou alma mater, Kalifornskou univerzitu v Berkeley, a prostřednictvím nadace jí před časem daroval 600 mil. dolarů na výzkumné projekty. V roce 2007 jí navíc věnoval 200 mil. dolarů na postavení největšího teleskopu na světě. Kromě toho byl předsedou dozorčí rady Kalifornského technologického institutu a v současnosti je jejím doživotním členem.

Bez nadsázky lze konstatovat, že bez Gordona Moorea by ani oblast polovodičů, ani Intel nebyly tím, čím jsou dnes. Svou hlubokou stopu zanechal hned ve dvou společnostech a právem se může označovat za jednoho z největších technologických průkopníků 2. poloviny 20. století.