Vyzkoušeli jsem MacBook Pro s ARM procesorem M1 – nová kapitola v dějinách Applu

Nová generace přenosných počítačů MacBook je doslova revoluční. Apple mění po více než 10 letech strategii a čipy od Intelu začíná měnit za ty, které vyvinul sám. Kladli jsme si samozřejmě otázku, jak se taková radikální změna projevila, a nakonec jsme neodolali a jeden z nich jsme si vyzkoušeli. Naše dojmy z něj si můžete přečíst v následující recenzi.

Design – starý dobrý Apple

Po stránce designu se nejedná o žádné překvapení nebo revoluci, proč také sahat do něčeho, co dobře funguje, že? Velikost celého počítače udává 13palcová obrazovka a lehké ale pevné šasi z kovových slitin, které chrání vnitřek počítače. Z barev dominuje vesmírná šedá, kterou dobře zná každý fanoušek Applu.

Po otevření počítače se objeví klávesnice Magic Keyboard s nůžkovým mechanismem. Psaní na ní je pohodlné, jednotlivé klávesy dávají prstům příjemnou odezvu. Nad klávesnicí je potom starý známý touchbar, malá dotyková obrazovka, která umožňuje rychlý přístup k často používaným funkcím a příkazům spojeným s aktuálním programem. Vpravo nahoře je potom tlačítko Touch ID s integrovanou čtečkou otisků prstů, které slouží k zapínání počítače i pro případné potvrzení plateb.

Jak to funguje? Jednoduše skvěle

To, co se příliš nezměnilo, jsme si probrali výše, a nyní už k tomu, v čem nový MacBook výrazně pokročil.

Hlavním tahákem nových MacBooků je jednoznačně Procesor Apple M1, první ARM čip z dílny Applu určený pro počítače. Právě architektura ARM na této výkonnostní úrovni je poměrně revoluční a přináší výhody čipů, které známe především z mobilních telefonů, spojené s dostatečným výkonem pro běžné denní použití. Počítač by tak měl nabídnout vyšší životnost baterie díky nižší energetické náročnosti, rychlejší nabíhání a také by se měl méně zahřívat.

Počítač jsme v naší redakci testovali na bázi denní práce s texty, obrázky a videi déle než týden. Za tu dobu jsme jej ani jednou úplně nevypli, pouze jej uspávali. Nikdy jsme nezaznamenali nějakou prodlevu, počítač stačilo otevřít, přihlásit se pomocí tlačítka Touch ID a během několika vteřin jsme mohli pokračovat v práci tam, kde jsme minule skončili.

Co se baterie týče, dvacetihodinová výdrž je spíše horní hranice, než číslo, kterého by bylo možné dosáhnout při reálné zátěži. Například při práci s programem Photoshop a úpravou fotografií, jsme dosáhli výdrže okolo 12 hodin, při sledování filmů okolo 16 hodin. Při běžném pracovním týdnu s osmihodinovou pracovní dobou stačilo počítač nabíjet jednou za dva dny.

A od výdrže se dostáváme k hlavní otázce nového čipu, a tou je: Stačí jeho výkon na pokrytí potřeb, které uživatel MacBooku Pro má? Odpověď je zcela jednoznačná: ANO! Při stříhání videa jsme jej otestovali a při renderování 4K vida o třech stopách se počítač nijak nezapotil. Naopak ani se mu nespustilo chlazení. S tím souvisí i další výrazný (ačkoliv slovo výrazný není na místě) aspekt, a tím je naprosto tichý chod. Díky malému zahřívání čipu se nám podařilo během testování chladící větráček rozběhnout tolikrát, že bychom to mohli spočítat na prstech jedné ruky.

Rosetta to vyřeší

Architektura ARM vyžaduje jinou strukturu programů než ty, které běží na čipech x64. Aby si uživatelé mohli užít i programy určené pro MacBooky s čipy od Intelu, vytvořila společnost Apple svůj vlastní emulační systém Rosetta 2.

Tento program dokáže během procesu na pozadí programy doslova překládat v reálném čase tak, aby byly novému hardwaru co nejlépe srozumitelné. Tento systém vyhledává instrukce, které jsou vlastní čipům x64 a následně je přeloží pro možnosti ARM procesoru a soubor uloží. První spuštění aplikací tak může být podle Applu trochu pomalejší, my jsme však výrazné zpomalení nezaznamenali. Také jsme neznamenali pád aplikace, který by značil potíže s překladem.

Applu se podařilo pomocí systému Rosseta elegantně překonat propast mezi dvěma systémy. Není tedy důvod bát se sáhnout po novém hardwaru s obavou, že by na něm oblíbené aplikace měly potíže.

Nic není bez chybičky

I přes veškerou snahu Applu o vyvinutí dokonalého stroje jsme během našich testů narazili na několik vad na kráse. Většinou se však jedná o softwarové chyby, které by Apple mohl časem vylepšit, nebo drobnosti, které nejsou nikterak zásadní.

Po stránce hardwaru je trochu škoda, že k novému MacBooku Pro není možné připojit více než jeden externí monitor (případně použít adaptér Display link, který je poměrně drahý). Pro většinu uživatelů nebude problém používat monitor na notebooku a druhý externí. Při náročnější grafickou práci, práci se zvukem nebo s videem by se ale možnost připojení třetího displeje mohla hodit.

 

Další (zřejmě prozatímní) problém je nesplněný slib Applu, že na novém notebooku budou fungovat aplikace z operačního systému iOS. Některé skutečně fungují, avšak celá řada z nich má problémy. Například aplikaci pro Instagram je možné nahrát pouze z alternativních zdrojů. Ty navíc Apple zřejmě nebude brzy podporovat.

Problémy mají i některé aplikace překládané výše zmíněným systémem Rosseta, například Boom3D (program na zvýšení a úpravu zvuku v notebooku), vyžaduje po každém vypnutí novou instalaci a překlad, takže nefunguje naplno a práce s ním je značně omezená. Je možné, že se jedná o chybu v samotném programu, každopádně při našem testu tento program moc nefungoval.

Závěr – Směrem do budoucnosti

O novém počítači MacBook Pro s čipem Apple M1 se dá říci, že je prvním zařízením svého druhu. Takové produkty to často nemají jednoduché, protože mohou trpět různými neduhy a nedodělky. My jsme však žádné výrazné nedostatky ani po intenzivním testování nenašli, právě naopak.

Nový čip i software na něj navázaný je krok správným směrem, který slibuje velmi zajímavou budoucnost počítačů z dílny Apple. Nevýhody nebo chyby, se kterými jsme se setkali, jsou spíše drobnějšího rázu a navíc není pochyb o tom, že řadu z nich Apple ještě opraví. Takže za nás jednoznačně palec nahoru.