Sonda na Merkuru zachytila jedinečnou polární záři

BepiColombo, společná mise Evropské kosmické agentury (ESA) a Japonské agentury pro výzkum vesmíru (JAXA), odstartovala v říjnu 2018 a je stále na cestě, aby v roce 2025 vstoupila na oběžnou dráhu Merkuru. Do té doby dvojice sond provádí sérii šesti průletů kolem Merkuru a využívá gravitační přitažlivost planety k usazení na své oběžné dráze.

Data získaná při prvním průletu mise poskytla vědcům vzácný pohled na jedinečnou interakci mezi nabitými částicemi ze Slunce a horninami na povrchu Merkuru, která vytváří rentgenové polární záře.

Mise se skládá ze dvou sond na oběžné dráze: Mercury Planetary Orbiter agentury ESA, který bude zkoumat povrch a nitro planety, a sonda Mercury Magnetospheric Orbiter agentury JAXA, která bude zkoumat magnetické pole planety. Obě sondy zůstanou spojeny, dokud nedosáhnou stabilní oběžné dráhy kolem Merkuru, což by se mělo stát za dva roky.

Během svého prvního průletu prolétla sonda BepiColombo nad povrchem Merkuru v těsné vzdálenosti asi 200 km. Pomocí plazmových přístrojů na palubě sondy JAXA pozoroval BepiColombo různé druhy nabitých částic slunečního větru v okolí Merkuru.

Zdá se, že elektrony vyzařované Sluncem se urychlují v magnetosféře Merkuru, tedy v oblasti kolem planety, kde dominuje její magnetické pole. Následně jsou tyto elektrony přenášeny z chvostu magnetosféry směrem k Merkuru, kde nakonec dopadají na jeho povrch. Nabité částice interagují s horninami na povrchu Merkuru a způsobují fluorescenci rentgenového záření, které na planetě vytváří polární záři.

Polární záře na Zemi vznikají interakcí nabitých částic ze Slunce s plyny v horních vrstvách atmosféry planety. Naproti tomu Merkur má mnohem řidší atmosféru než Země, a proto proces, který vyvolává jeho polární záře, nebyl nikdy zcela objasněn.

Zdroj: gizmodo.com